Je kritika bank oprávněná?

Jisté výhrady k současné situaci v bankovním sektoru vyjádřil ministr financí Bohuslav Sobotka, stejně tak i Českou obchodní inspekci nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nenechává poplatková politika bankovních institucí chladnou.

Bankovní konference
Tématu bankovních poplatků byla věnována jednodenní konference, na které se sešly všechny zainteresované strany. V roli „obhájců“ vystoupili generální ředitelé leaderů bankovního trhu (za Českou spořitelnu Jack Stack, Alexis Juan za Komerční banku, Luboš Černý za eBanku, aj.), naopak kritikou nešetřil zástupce vládního sektoru, kterým byl náměstek ministra financí Tomáš Prouza.

Nepřehledná situace
Jedním z vystupujících byl i David Šmejkal ze Sdružení obrany spotřebitelů, ke kterému se ze strany veřejnosti dostalo několik stovek nespokojených ohlasů a kritických připomínek na počínání tuzemských bank. Kromě zmíněných bankovních poplatků se vlna kritiky snesla také na nepřehlednost cen za bankou nabízené produkty a služby a nedostatečná informovanost klientů. V případě zvýšení některého z poplatků si řada občanů tohoto „drobného detailu“ ani nevšimne nebo jej zaznamená místo s předstihem s několikaměsíčním zpožděním. Na srovnání poplatků za základní služby jednotlivých bank musí občan vynaložit nemalé úsilí. Komplexní analýza celého bankovního sektoru a všech nabízených služeb vyžaduje téměř nadlidský výkon.

Poplatek za bezplatné služby
Na složitou orientaci v poplatkovém menu doplácí především klient. Je-li v bankovním sazebníku služba uvedená jako bezplatná, dá se očekávat, že její použití nestojí ani korunu. Ovšem za řadou služeb se poplatek skrývá, a to pod pojmem „účetní položka“, která je účtována klientovi za každý pohyb na účtu. Pokud je klient se službami své banky nespokojen, může přejít kdykoliv k bance jiné. Za odchod ke konkurenci jej v mnoha případech stihne několikasetkorunový trest v podobě poplatku za zrušení účtu.

Blýská se na lepší časy
A právě poplatek za zrušení účtu byl a je trnem v oku ministra Sobotky. Jeho kritika, která „shodou okolností“ přišla až nyní, těsně před volbami, pomalu začíná přinášet ovoce. Dva z pěti největších tuzemských bankovních domů, Česká spořitelna a GE Money, se rozhodly do budoucna pozměnit své sazebníky a zlevnit nebo dokonce úplně zrušit některé své poplatky. Podle představitelů těchto bank tak neučinily na nátlak ministerstva ani jiné instituce, ale šlo pouze o krok, který je součástí dlouhodobé strategie. Ať už byl důvod jakýkoliv, nezbývá doufat, že se připojí i ostatní bankovní domy.

Situace v zahraničí
Srovnání s vyspělými evropskými státy je téměř nemožné, protože zahraniční bankovní systémy fungují o několik desítek let déle než náš a zahraniční občan využívá služeb banky mnohem více. Český občan se ve srovnání např. s francouzským občanem jeví jako bankovní analfabet.

Pro informaci uvádíme situaci ve třech evropských státech, tak jak ji prezentoval náměstek ministra financí Tomáš Prouza.

Mezi země s nejpřísnějšími podmínkami patří překvapivě Irsko, kde je od roku 1989 zavedena regulace bankovních poplatků a jakékoliv změny musí být schváleny regulátorem. Dojde-li k případnému zvýšení poplatků, musí být tento krok povinně inzerován v tisku.

V sousedním Rakousku sice regulace zavedena není, ale jsou stanovena jasná pravidla, kdy jednostranné zvyšování poplatků je judikátem označeno za nezákonné (výjimku tvoří případy, kdy ke zvýšení došlo v důsledků skutečností mimo vlivy banky jako např. inflace, poštovné, atd.). Případný vliv externích faktorů však musí působit oběma směry, tj. nejen zdražování, ale i snižování poplatků.

Volná tvorba cen bez regulátora je i ve Španělsku, ale existují tu přísná pravidla pro prezentaci informací, kdy centrální banka kontroluje řádnost, jasnost a srozumitelnost ceníků. Na svých webových stránkách pak vede srovnávací databází ceníků všech bank, takže každý občan má možnost udělat si rychlý přehled na bankovním trhu.