Podle listu je zdůvodnění dvojí. Daňové zákony jsou často nepřehledné a nejednoznačné. Finanční úřady si je také někdy vykládají ve svůj prospěch.
Lidé si u Nejvyššího správního soudu nejčastěji stěžují, že úřady odmítají uznat jako důkaz výpovědi svědčící ve prospěch poplatníka. Vadí jim také, že jsou málo informováni o výsledcích kontroly. "Daňové předpisy odrazují a jsou nastavené tak, aby učily hledat okliky," řekl Baxa v rozhovoru pro HN.
Marek Piech z Komory daňových poradců v list upozornil, že u přeplatků DPH si úřady často přizpůsobují výklad zákonů. "Znám firmy, u kterých stát takto zadržuje miliony i déle než dva a půl roku," uvedl.
Ani to, že některé spory o daně mezi podnikateli a státem posoudí jak Nejvyšší správní soud, tak Ústavní soud, nemusí znamenat jednoznačný výklady zákonů, píše deník. Nejvyšší správní a Ústavní soud se totiž v některých případech ve svých rozhodnutích neshodnou na tom, jak posuzovat případy týkající se daní, a vydají rozdílná stanoviska, dodává list.