Makro porovnání Česka a světa

Téma týdne: Postavení Česka ve světě

Česká republika je často kritizována za nedostatečné reformy, za vysoké daně, za neúměrné zadlužování. Když vládu kritizuje opozice, je to asi v pořádku. Kritizovat kde co je obecně vnímáno jako hlavní úkol opozice. Je ale kritika oprávněná? Neměla by být více konstruktivní? Neměla by být více soudná?

V rubrice finančních tipů, rad a triků se tento týden budeme věnovat porovnávání Česka s jinými státy světa včetně těch nejbližších ekonomicky, politicky, historicky ale i hospodářsky. Dnes začneme s porovnáním makroekonomických ukazatelů.

Je mnoho kritérií, podle kterých lze jeden stát porovnávat s druhým. Mnohé z nich jsou přesně měřitelné (počet obyvatel, inflace,...), jiné jsou zkoumány profesionály z mnoha oblastí a mohou být více subjektivní (rating, index korupce,...) a jiné se měřit nedají vůbec a vycházejí jen z pocitů a subjektivních zážitků hodnotitelů. Makroekonomické ukazatele patří k těm exaktnějším, lépe a relativně snadno měřitelným a více či méně objektivním. Podívejme se tedy na to, jak si Česko vede v porovnání s některými státy světa v zadluženosti, růstu hrubého domácího produktu, inflaci, nezaměstnanosti.

Inflace, jednoduše řečeno zdražování nebo také růst cen, není pro obyvatele žádného státu nic příjemného. Hlavně ne tehdy, když ruku v ruce se zdražováním nepřichází růst platů. Za stejné finance si tak můžeme kupovat stále méně a méně zboží nebo služeb. Hyperinflace, kdy dochází ke zdražování ročně o desítky a stovky procent je pak pro stát mnohdy smrtící. Česká republika si v tomto kritériu vede velmi dobře. O "velikost" inflace pečuje Česká národní banka, nikoliv primárně politici.

Také u nás pamatujeme relativně vysokou inflaci deset a více procent. Bylo to v letech 1994 - 1998. Od roku 1999 se inflace "drží" na úrovni  0,1 - 4,7 %. To je ve srovnání např. s Tureckem velmi slušný výsledek. Turecká inflace se po hyperinflaci až 105 % v roce 1994 stále drží v posledních letech na vysoké úrovni 25 - 10 % ročně. Více informací o inflaci ve státech OECD najdete na našem sesterském portálu www.finance.sk.

Dalším zajímavým a důležitým ukazatelem je zadluženost. Dluh státu firmám, bankám, jiným státům a mezinárodním institucím se nazývá celková státní zadluženost. "Ministerstvo financí: Státní dluh vzrostl na 644 miliardy Kč," hlásaly před měsícem titulky v novinách. Otázka ale zní, zda je to hodně nebo málo. S čím, nebo s kým se porovnávat? Míru zadlužení států měří tzv. fiskální Maastrichtská kritéria. První sleduje schodek státního rozpočtu v běžném roce k HDP (ten by neměl překročit 3 % HDP) a druhý sleduje hrubý veřejný dluh k HDP celkem (max. 60 % k HDP). První kritérium vláda suverénně nesplňuje, protože státní rozpočet je posledních osm let připravován jako schodkový a schodek je podstatně vyšší než magická 3 % a naopak díky nízkému výchozímu stavu druhé kritérium Česko splňuje naprosto bez větších problémů. "Nejzadluženější z celé EU zůstává Řecko, kde na konci loňského roku státní dluh dosáhl 110,5 procenta HDP. Následuje Itálie se 105,8 procenta a Belgie s 95,6 procenta. Německý dluh se zvýšil o téměř dva procentní body na 66 procent a podobně stoupl dluh Francie," uvedla letos březnu agentura ČTK.

Nezaměstnanost trápí českou ekonomiku asi nejvíce ze všeho. Na první pohled by se mohlo zdát, že je pod kontrolou, ale v době masivního přílivu zahraničních investic a relativně silného růstu domácí produkce by se mohla snižovat podstatně rychleji. Koncem roku 2004 byla nezaměstnanost na úrovni 8,3 % (dle metodiky OECD). Bohužel nedosahujeme tak nízkých čísel jako Irsko (4,4), Nový Zéland (3,9), USA (5,5), Island (3,1) nebo dokonce Mexiko (3,0). Naštěstí jsme na tom podstatně lépe než Slovensko (18,1), Polsko (19,0) nebo Španělsko (10,8). Více informací o nezaměstnanosti ve státech OECD najdete na našem sesterském portálu www.finance.sk.

Tygr východní Evropy. To byla kdysi jakási nálepka, která se Česku dávala. Skutečný potenciál, který v Česku po rozpadu Východního bloku byl však nebyl nikdy nastartován tak, aby se jej celý podařilo využít. Možná kupónová privatizace, možná krachy bank a kampeliček, možná politické aféry a možná úplně něco jiného. Faktem zůstává, že již nikdy nebudeme Irskem východu. Naše ekonomika nikdy neporoste v řádech o deset a více procent ročně. Je třeba spadnout na zem a dívat se na svět reálným zrakem. I tak se určitě v Česku podařilo mnohé. Růst HDP je velmi slušný, pod hranicí bídy žije minimum obyvatelstva, za minimální mzdu pracuje necelé procento zaměstnaných. Více informací o HDP ve státech OECD najdete na našem sesterském portálu www.finance.sk.

Nežije se nám špatně v té naší zemičce. Ale pozor: Není tak dobře, aby nemohlo být podstatně hůře!

Další finanční tipy a triky naleznete na www.finance.cz/aktuality.