Hlavní změnou je zavedení sedmiletého funkčního období pro příštího guvernéra Banca d'Italia a převedení hlavních rozhodnutí na bankovní radu. To však nebude platit pro Fazia, který je šéfem banky od roku 1993 a má doživotní mandát a absolutní rozhodovací pravomoci.
Premiér Silvio Berlusconi novinářům řekl, že reforma obnoví důvěryhodnost italské centrální banky. Odmítl však říci, zda by podle jeho názoru měl Fazio rezignovat kvůli skandálu, který vyvolalo zveřejnění jeho důvěrných styků s předním italským bankéřem.
Fazio čelí obvinění, že v boji o italské banky nadržoval domácím institucím a záměrně mařil snahy zahraničních subjektů. To se potvrdilo v létě, když italský tisk přinesl záznamy telefonních rozhovorů, naznačujících důvěrné vztahy mezi Faziem a šéfem italské banky, která chtěla převzít banku Antonveneta. O ni usilovala také nizozemská ABN Amro.
Ukázalo se také, že Fazio v případě Antonveneta rozhodl opačně, než jaké bylo doporučení expertů Banca d'Italia. Záznamy navíc svědčí o tom, že guvernér spolu se svou manželkou radili šéfovi italské banky, jak v boji o Antonvenetu postupovat.
Tisk a opozice od té doby požadují Faziův odchod a celou věc začala sledovat i Evropská centrální banka, jejímž členem italská banka je. Ministři se však vesměs zastávají guvernéra, který se před nimi minulý týden poprvé obhajoval. "Fazio může dělat, co chce, avšak nevidím nutnost, aby rezignoval," řekl ministr práce Roberto Maroni z Ligy severu, která je Faziovým nejhorlivějším zastáncem.
Další navrhovanou změnou bude zestátnění italské centrální banky. Podíly na emisní instituci drží přední italské banky, což v situaci, kdy je centrální banka reguluje, znamená podle pozorovatelů zřetelný konflikt zájmů.
Ministr Maroni řekl, že italské banky dostanou čas na prodej svých podílů na centrální bance, dodal však, že tržní hodnota těchto podílů je blízká nule. Vláda chce návrh reformy banky připojit k návrhu zákona o spoření, který je v parlamentu již delší dobu.