Experti však upozorňují, že nárůst podezřelých obchodů nemusí být nutně způsoben nárůstem kriminality. Na vině je spíše důslednější legislativa a rozvoj opatření proti praní špinavých peněz. Banky na taková opatření ročně vynaloží desítky milionů korun. Podle KPMG 30 procent bank ročně investuje od jednoho do pěti milionů dolarů (od 23 do 115 milionů korun), 20 procent bankovních domů však vynaloží méně než 100.000 dolarů (2,3 milionu korun). Peníze putují většinou do školení pracovníků a do sofistikovaných technologických systémů.
V boji proti praní špinavých peněz české banky za zbytkem světa nezaostávají. Pro vrcholový management však nemá celá věc tak vysokou prioritu jako například pro vedení evropských bank. Pouze pro 40 procent českých respondentů, v porovnání s 60 procenty v západní Evropě, je opatření proti praní špinavých peněz vysoce prioritní.
Shoda naopak mezi vedením bank panuje v názoru na současnou legislativu. Banky považují předpisy proti praní špinavých peněz většinou za dostačující, ale uvítaly by efektivnější výměnu informací alespoň v rámci Evropské unie. Chybí jím také zpětná vazba od regulatorních orgánů. Většina zástupců bank si stěžuje, že celá věc pro ně končí nahlášením podezřelé transakce. Více už se od ministerstva financí údajně nedozvědí.