Ke konci srpna registrovaly úřady práce podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí téměř 275.000 žen, tedy 54,4 procenta z celkového počtu nezaměstnaných, a 74.829 osob se zdravotním postižením (14,8 procenta nezaměstnaných). Ze statistiky OECD vyplývá, že loni činil podíl osob nezaměstnaných déle než rok v ČR téměř 52 procent.
Nárůst počtu dlouhodobě nezaměstnaných osob označil Daniel Münich z Ekonomického institutu CERGE za překotný. "Stále další a další lidé, které postihne jednou nezaměstnanost, padají do pasti demotivačně nastaveného sociálního systému," řekl.
Příčinou vysoké dlouhodobé nezaměstnanosti je přísná regulace trhu práce, která zaměstnavatele motivuje, aby přijímali minimum nových pracovníků, prohlásil analytik PPF Pavel Kohout. Dalším důvodem je podle něj poměrně štědrý sociální systém, který umožňuje životní styl "kariérních nezaměstnaných" a nemotivuje ke hledání zaměstnání.
Problém dlouhodobé nezaměstnanosti trápí většinu Evropy. V zemích EU tvoří nezaměstnaní déle než rok více než polovinu celkového počtu lidí bez práce, uvedl Petr Gola pro měsíčník Lobby. Nejvíce jsou tím podle něj postiženi obyvatelé venkova, kteří se nechtějí za prací stěhovat, občané s nízkou kvalifikací, imigranti a lidé předdůchodového věku. "V rámci EU migruje za prací přes hranice členských států necelé procento ekonomicky aktivního obyvatelstva ročně," poznamenal.
Podíl žen evidovaných na úřadech práce na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání se opět zvýšil. Hůře na tom byly ženy podle tohoto měřítka naposledy v listopadu 1998, kdy se česká ekonomika druhým rokem potýkala s recesí, upozornil ekonom Patria Finance David Marek. Na vině je podle něj také průmyslová politika vlády, která se orientuje především na podporu průmyslu, kde je v řadě odvětví z povahy práce zaměstnanost žen logicky nižší.
Současně v posledních letech prochází restrukturalizací a tedy i propouštěním textilní a obuvnický průmysl, v kterém byla velká zaměstnanost žen, doplnil analytik Atlantik FT Petr Sklenář. Vyšší podíl nezaměstnaných žen plyne také z toho, že mnoho z nich má větší požadavky na flexibilitu pracovní doby, případně na dobu dojíždění, podotkl Münich.
Nárůst nezaměstnanosti zdravotně postižených je podle něj dlouhodobý jev. "Zde však svou velkou roli sehrála neefektivně cílená státní podpora zaměstnanosti těchto osob a vysoké zdanění práce i nízkopříjmových skupin, do které většina invalidů spadá," poznamenal.
U žen a invalidů je třeba zrušit jakoukoli nadstandardní ochranu, měla by pro ně platit úplně stejná pravidla jako pro ostatní, míní Kateřina Havlíčková z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy. "A motivujme zaměstnavatele snížením sociálního pojistného u invalidů a osob, pečujících o děti do deseti let," dodala.