Bílé zboží domácnosti sluší

Protože kvůli nim nechceme přijít tak říkajíc na buben, nesmí při své práci spotřebovat nadměrné množství energie, respektive vody, a kromě toho musí pracovat také tiše. Jinými slovy - energetickou třídu a úroveň hlučnosti bychom měli zkoumat už v obchodě. Doma bývá zpravidla pozdě.

Než se budeme věnovat jednotlivým spotřebičům podrobně, zůstaňme ještě u společných vlastností. Energetická třída vyjadřovaná velmi chytře stupnicí od A do G udává náročnost spotřebiče na množství spotřebované elektřiny při provozu. Protože u každého výrobku se rozsah jednotlivých tříd i sledovaná spotřeba posuzují jinak, bylo by poměrně komplikované zjišťovat, zda udaná spotřeba vyjádřená v kilowatthodinách je ještě obvyklá či už nikoli. Pro běžného uživatele tak zcela dostačuje informace, že za úsporné lze označit spotřebiče zařazené v kategorii A a B. Ty nejúspornější mezi úspornými mohou být dokonce označeny jako A+ či A++, tato jejich vlastnost se však také odráží na jejich ceně.

Také hlučnost je vlastností, jíž bychom si měli všímat na předním místě, a to zejména u praček a myček nádobí (ovšem také u digestoří, které jsme však pro potřeby tohoto článku do bílého zboží nezařadili). Měří se v decibelech (dB) a opět platí, že pro každý výrobek je obvyklá jiná hodnota: zatímco u praček se při odstředění pohybuje mezi 60-90 dB, u myček nádobí by v optimálním případě neměla přesáhnout 50 dB a u chladicích zařízení 40 dB. Obecně platí, že vestavné spotřebiče mívají hladinu hluku nižší než spotřebiče volně stojící, což je však dáno částečnou izolací zabudováním do korpusu kuchyňské linky či koupelnového nábytku.