OECD:ČR má 44 pct příjmů ze sociálního pojištění, Dánsko 2,5 pct

Způsoby, jak vlády získávají peníze z daní, se mezi státy výrazně liší i v dalších aspektech. Zatímco Dánsko z daní fyzických a právnických osob má téměř 60 procent příjmů, v Česku, Francii či na Slovensku je to méně než 26 procent.

"Z pohledu ekonomů je jednodušší a lepší systém, kde dominují nepřímé daně: díky nižší úloze nepřímých daní se sníží snadnost daňových úniků. Nižší přímé daně by také měly být pozitivním impulzem pro rozvoj investic a zaměstnanosti," řekl analytik PPF Asset Management Radomír Jáč.

Hlavně levicově orientovaným vládám na snižování přímých daní (pojistné na sociální zabezpečení, daně z příjmu) a zvyšování úlohy nepřímých daní (DPH, spotřební daně) vadí, že jde obvykle o sociálně citlivou změnu spojenou s nárůstem životních nákladů.

O tom, zda je lepší vybírat přímé daně závislé na příjmech nebo na majetku, se vedou diskuze. "Lze těžko říct, který systém je lepší, já se přikláním ke zdaňování podle spotřeby," uvedl auditor a daňový poradce Ivan Fučík. V ČR je podle něj výše sociálních odvodů dána i historicky tím, že se z nich financuje největší část rozpočtu, starobní důchody. "Důchodovou reformu, a tím možnost snížení těchto daní, se bohužel zatím žádné vládě nepodařilo přijmout," dodal.

Z údajů OECD vyplývá, že při přepočtu na hrubý národní produkt v roce 2004 bylo nejvyšší zdanění ve Švédsku - 50,7 procenta. Hned za ním jsou Dánsko (49,6) a Belgie (45,6). Na opačném pólu stojí Mexiko (18,5). ČR se s 37,7 procenty řadí k průměru; Slovensko s 30,8 procenty k zemím s nejnižším zdaněním k HDP. Průměr starých členů EU byl proti ČR nižší o 14,8 procentního bodu (28,8 procenta).

Poměr daňových příjmů k HDP se používá jako nástroj k měření rozsahu zapojení státu do národních ekonomik. Země s vysokým poměrem mají tendenci dávat více z veřejných financí na služby, které si lidé v zemích s nižším poměrem často platí spíše sami.

S postupným příchodem otevřeného celosvětového trh, kdy dochází k masivnímu pohybu kapitálu, pracovní síly a produktů, jsou i systémy veřejných financí stavěny před podobné problémy, řekl analytik AWD ČR Tomáš Rampula. "Bylo by logické, kdyby se i systémy veřejných financí více podobaly," řekl.

Mezi tím, zda stát vybírá více na sociálním pojistném a méně na dani z příjmu fyzických osob nebo obráceně, není velký rozdíl z hlediska nákladů na pracovní sílu, řekl ČTK analytik HVB Bank Pavel Sobíšek. Poměr mezi nimi ale může ovlivnit rozdíly mezi náklady na kvalifikovanou a nekvalifikovanou sílu.

Vysoké sociální pojistné v ČR prodražuje nekvalifikovanou pracovní sílu. Zaměstnanci s nejnižšími mzdami totiž obvykle téměř neplatí daň z příjmu, sociální pojistné ale ano. Na druhé straně jsou v ČR relativně vyšší náklady na špičkové odborníky, a to kvůli neexistujícímu stropu na platby sociálního pojistného, uvedl expert.

"V relativní výhodě se tedy u nás ocitají průměrně zaplacení lidé," poznamenal Sobíšek. Pokud chce sát bojovat proti vysoké nezaměstnanosti, měl by zlevnit pracovní sílu. Toho lze ale docílit při zachování příjmů rozpočtu v zásadě jen snížením přímých daní na úkor daní nepřímých, tedy zejména DPH, dodal.