MZe bude mít větší pravomoci v regulaci vodárenství

Úřad by měl rovněž rozhodovat o provedení technického auditu nebo o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků provozně souvisejících vodovodů, pokud se sami písemně nedohodnou.

Platný zákon o vodovodech a kanalizacích neupravuje veřejnoprávní regulaci oboru, pouze práva samosprávných obcí. Po privatizaci se vlastníky infrastrukturního majetku vodovodů a kanalizací staly zejména obce, avšak provozovateli jsou obchodní společnosti, často s mezinárodním kapitálem. Podle předkladatele, ministerstva zemědělství, je třeba zajistit vyšší ochranu odběratelů služeb spojených se zásobováním vodou.

Sněmovna přitom v závěrečném hlasování nepřijala pozměňovací návrh poslance KDU-ČSL Pavla Severy, který měl finančně ulehčit kulturním památkám. Jeho návrh měl zbavit správce a majitele kulturních památek povinnosti platit za odvod srážkové vody do kanalizační sítě. Severa svůj návrh včlenil již před časem do samostatné novely zákona o vodovodech a kanalizacích. S předlohou ale počátkem září vyslovila nesouhlas vláda.

Severa tvrdí, že jeho návrh měl zabránit zbytečnému přesouvání státních peněz, které nejprve v podobě dotací proudí ke správcům kulturních památek, a pak se vracejí do státní pokladny ve formě poplatku. Část z nich přitom končí jako zisk soukromých provozovatelů vodovodní a kanalizační sítě.

Výjimku z poplatkové povinnosti za odvod srážkové vody již mají domácnosti a nemovitosti k trvalému bydlení, vlastníci dálnic, silnic i veřejně přístupných komunikací a zoologické zahrady. Správci nebo vlastníci větších objektů, například hrady nebo kostely, zaplatí za odvody srážkové vody asi 50.000 až 70.000 korun ročně. Poplatek za dům činí asi 5000 korun za rok.