Podle zprávy Komise musejí nové členské státy pro úspěšný přechod na euro urychlit praktické přípravy

Proces však musí být urychlen, a to zejména v zemích, které usilují o přechod na euro v roce 2007. Rovněž je třeba vhodně reagovat na obavy spotřebitelů, že některá odvětví využijí možnosti a neoprávněně zvýší ceny. To jsou hlavní závěry druhé zprávy Komise o praktických přípravách na přijetí eura v nových členských státech. Z této zprávy však nelze nijak předem usuzovat, jaké budou závěry samostatné zprávy, jež bude vypracována příští rok a zhodnotí, zda některý z desíti nových členských států splnil maastrichtská konvergenční kritéria opravňující k přijetí eura.

„Má-li veřejnost přechodu na euro plně důvěřovat, je důležitá odpovídající a včasná příprava a informace. Vyzývám proto vlády a politiky všech stran, aby vysvětlili výhody eura a opatření, jež jsou nezbytná pro přípravu ekonomik na jeho přijetí“, řekl Joaquín Almunia, komisař pro hospodářské a měnové věci.

Z druhé zprávy o praktických přípravách na budoucí rozšíření eurozóny, kterou dnes schválila Komise, vyplývá, že čtyři z desíti zemí, které přistoupily k EU v květnu 2004, přijaly komplexní plány přípravy přechodu na euro. Jedná se o Estonsko, Litvu, Slovinsko a Slovensko. Tyto plány se zabývají především výměnou „hotového oběživa“, např. zda se mají eurobankovky a euromince zavést v den zavedení eura (tzv. scénář „velkého třesku“*), obdobím dvojího oběživa (během něhož jsou zákonnými platidly euro i původní oběživo), ochranou spotřebitele (dvojí uvádění cen a částek, sledování cen…), výběrem motivů pro národní stranu euromincí a včasnou dodávkou potřebného množství eurobankovek a euromincí atd.

Posouzení stavu praktických příprav se liší od hodnocení, zda země splňuje „maastrichtská“ konvergenční kritéria** uvedená ve Smlouvě o EU, jež bude předmětem zprávy o konvergenci, kterou Komise zveřejní v roce 2006. 

Estonsko, Litva a Slovinsko usilují o zavedení eura k 1. lednu 2007 a Kypr, Lotyšsko a Malta to mají v plánu o rok později, 1. ledna 2008. Cílem Slovenska je 1. leden 2009, zatímco Česká republika a Maďarsko počítají s rokem 2010. Polsko datum zavedení euro zatím neurčilo.

Přestože některé země dosáhly většího pokroku než jiné, závěrem zprávy je, že praktické přípravy musejí postupovat rychleji. To se týká zejména Estonska a Litvy. Přípravy na Kypru, Maltě a v Litvě jsou teprve v počátcích.

 
Je zapotřebí lépe informovat občany
I když je při přípravách možné využít zkušenosti z 11 zemí EU, které zavedly euro v roce 1999*** jako první (v roce 2002 pak zavedly i bankovky a mince), rozhodně nelze podceňovat úkoly, jež je třeba splnit, a významnou roli zúčastněných stran, zejména občanů, na přípravách.

Přínos eura uznává převážná většina občanů, např. pokud jde o odstranění devizových poplatků (74 %), možnost porovnat ceny v rámci eurozóny (70 %) a přínos eura při cestování (92%). Podle průzkumu organizace Eurobarometer uskutečněného v září se však tři čtvrtiny občanů také obávají předražování během přechodu na euro.

To z velké míry odráží přetrvávající obavy v některých státech eurozóny. Období nebývale nízké inflace a nízkých úrokových sazeb, které následovalo po zavedení eura, jasně ukazuje, že ceny zůstaly stabilní. Avšak veřejné orgány se těmito obavami musí vážně zabývat, a zejména naplánovat dostatečně dlouhé období uvádění cen v obou měnách před zavedením eura i po něm; zajistit sledování cen a veřejnost pravidelně informovat o jejich vývoji (jak to předpokládá estonský a slovenský plán); a podporovat maloobchodníky, aby se zavázali k poctivému přepočítávání cen například tím, že do výkladů umístí vývěsky „poctivé ceny”. 

 
Jak je připravena vaše země?
Estonsko, Litva, Slovinsko a Slovensko jsou připraveny nejlépe, protože během tohoto roku přijaly národní plány přechodu na euro.

Analýza těchto plánů ukazuje, že náležitě zohlednily požadavky na předzásobení (tzv. frontloading) a druhotné předzásobení (tzv. sub-frontloading) (předzásobení bank a obchodníků hotovostí v eurech nebo předzásobení spotřebitelů určitými objemy bankovek (tzv. euro balíčky) ještě před zavedením eura). Zdá se však, že se méně pozornosti věnovalo přeměně správních, finančních, rozpočtových a účetních systémů ve veřejném a soukromém sektoru, která představuje nejnákladnější (transformace informačních systémů) a časově nejnáročnější část přechodu na euro.

Přípravy jsou o to naléhavější, že se státy, které v budoucnu vstoupí do eurozóny, většinou přiklánějí k tzv. scénáři „velkého třesku“.

Estonsko, Litva a Slovinsko již dokončily proces výběru motivů na národní straně svých euromincí. Necelý rok předtím, než některé ze zmíněných zemí dostanou „zelenou“ pro vstup do eurozóny, pokud splní nutné podmínky, však stále zbývá dokončit celou řadu praktických příprav.

* Stávající členové eurozóny zavedli euromince a eurobankovky až po tříletém přechodném období, které následovalo po formálním zavedení jednotné měny (v případě Řecka trvalo zmíněné období jeden rok).
** Udržitelný stav veřejných financí, cenová stabilita, stabilní směnný kurs po dobu nejméně dvou let, úroveň dlouhodobých úrokových sazeb.
*** V roce 2001 se připojilo Řecko.