Liberecká Textilana patřila k největším producentům vlněných textilií v České republice. Ještě před deseti lety zaměstnávala kolem 3300 pracovníků a její roční tržby přesahovaly 1,3 miliardy korun. Tři čtvrtiny produkce šly na export hlavně do zemí Evropské unie. V roce 1994 však naposledy podnik hospodařil se ziskem. V roce 2000 skončilo hospodaření ztrátou 156 milionů korun, když tržby klesly na méně než polovinu. Přesto firma ještě v té době zaměstnávala téměř 1400 pracovníků.
Vedení se snažilo Textilanu znovu postavit na nohy a zahájilo restrukturalizaci. Výroba byla soustředěna ze šesti závodů do čtyř, výrazně se snížil počet zaměstnanců. Ani to však nepomohlo a v listopadu 2001 prohlásil soud na firmu konkurz. Návrh podalo samo představenstvo kvůli neschopnosti plnit závazky vůči věřitelům, kterým textilka dlužila 636 milionů korun.
Na rozdíl od jiných konkurzů měla Textilana podle Vlčka poměrně velký majetek, nebyla totiž vytunelována. Jen nemovitosti vynesly čtvrt miliardy korun. "Všechno jsme dražili, což dost zvýšilo výnos, navíc je to nejprůhlednější způsob prodeje," vysvětlil konkurzní správce. Nejvíce - 90 milionů korun, vynesla dražba areálu hlavního závodu v Liberci. Holandští investoři, kteří areál koupili, továrnu zbourali a na jeho místě se chystají vybudovat velké obchodní a zábavní centrum.
Díky vysoké výnosnosti patří podle Vlčka konkurz Textilany k nejúspěšnějším i v rámci republiky. Na své si přišly hlavně instituce v majetku státu: Česká konsolidační agentura nebo Konpo, které převzaly staré úvěry Textilany. "Byly oddělenými věřiteli a získaly 70 procent svých pohledávek," řekl Vlček. Plně uspokojeni byli podle něho i zaměstnanci.
Konkurz provázely i spory a řešila ho policie. Správci například ve své kanceláři našli odposlouchávací zařízení, také čelili trestnímu oznámení pro údajný požadavek úplatku. Oba případy ale policie odložila.