Jak snížit firemní náklady na pojištění aut

Statistiky nehodovosti jsou alarmující. Každý den se na našich silnicích stanou desítky drobných nehod. Nevyhnou se ani flotilovým řidičům. Pochroumaný blatník či nárazník na parkovišti, uražené zrcátko, ťukanec na křižovatce nebo příliš razantní nájezd na obrubník. To jsou běžné situace a standardní škody způsobené právě flotilovými řidiči. Značná část těchto škod nemusí být pojišťovnami likvidována vůbec, poněvadž spodní hranice hodnoty škody je nižší, než jaká je uvedena v pojistné smlouvě a která opravňuje k výplatě odškodného. Firma je tedy nucena, ačkoli platí plnou sazbu havarijního pojištění, náklady opravy automobilu pokrýt z vlastních zdrojů. Přirozeně je tomu jinak v případě velkých dopravních nehod,  kdy pojišťovna škody hradí.

Bez plného pojištění
A což tak neplatit plnou sazbu a pojistit se jen proti nejvážnějším škodám? Pojistná sazba jistě výrazně klesne. Bude to ale skutečně tak významné, aby se vyplatilo ve vlastní režii, za firemní peníze napravovat většinu důsledků nehod?

V sousedním Polsku zkušenosti ukázaly, že to možné je, což potvrzuje Bartłomiej Gniady z firmy Storck: „Provedli jsme analýzu faktur za opravy automobilů v předchozích letech a porovnali jsme je s výší plateb odváděných na účet pojištění. Výsledky byly překvapivé, náklady na opravy byly obvykle nižší než vysoké platby za pojištění“. Tým specialistů z firmy Storck rozhodl, že omezení rozsahu pojištění může přinést pozitivní výsledky v podobě snížení firemních výdajů. Před samotným rozhodnutím bylo třeba nalézt odpovědi na následující otázky - na kolik zúžit rozsah pojištění a kde nechat opravovat automobily, aby byly náklady dostatečně nízké. Díky podepsání příslušných smluv s autorizovanými servisy se podařilo zajistit levnější služby.

Jen tak trochu pojištěno
Po provedení analýz bylo konstatováno, že automobily musí být ze zjevných důvodů pojištěny proti krádeži. Bylo však upuštěno od komplexního havarijního pojištění a smlouva stanovila, že pojistitel proplácí peníze pouze v případě škody vyšší než 70 % hodnoty vozidla, čili de facto v případě vyřazení vozidla z provozu. Všechny ostatní škody jsou placeny majitelem vozidla. I když ne všichni pojišťovatelé byly ochotni nabídnout tuto variantu pojištění, díky spolupráci s brokerskou firmou se podařilo vybrat nejvýhodnější z několika nabídek. Výběr nečastěji spočíval ve srovnání standardní nabídky s příslušnou minimální variantou. A jaký efekt přinesla tato změna? „Souhrn pojistné sazby a  nákladů na vlastní likvidaci nepojištěných škod je v naší firmě přibližně o 150 tis. zl ročně nižší v porovnání s náklady na pojištění při kompletní variantě pojištění“ říká Bartłomiej Gniady.

Přitom je třeba poznamenat, že firma Storck se rozhodla pro samostatnou správu flotily a veškeré užívané automobily patří přímo jí. Jsou financovány z vlastních prostředků, s pominutím bank a leasingových firem. Snadno se tedy lze domyslet, že riziko spojené s kroky, jejichž cílem je omezení nákladů v této oblasti, leží plně na straně firmy jež automobily používá. „Tento postup si mohou dovolit firmy, které mají odpovídající množství vozidel a dostatečně dlouhou zkušenost s analýzou a evidencí veškerých nákladů souvisejících s provozem automobilů“  doplňuje Bartłomiej Gniady.

Jak je na tom tuzemský trh?
Toto byl konkrétní případ v Polsku, ovšem je možné stejnou či obdobnou situaci implementovat do českých podmínek? Obecně lze říci, že tento druh pojištění pro totální škody dokážou tuzemské pojišťovny, alespoň některé, případným zájemcům nabídnout. Rozhodně nejde o standardní produkt, ovšem právě v případě flotilového pojištění lze „ušít pojistku na míru“ na základě individuálních smluv, což potvrdil i Jiří Schejbal z ČSOB Pojišťovny.

Pojištění pro případ totální škody je levnější, vyčíslit konkrétní úspory však jednoznačně nelze, záleží na řadě faktorů. „Vzhledem k tomu, že kalkulace se provádí podle skladby vozového parku, počtu a způsobu použití vozidel, nedá se přesně vyjádřit, o kolik je tato nabídka levnější“ říká Milan Káňa, tiskový mluvčí pojišťovny Allianz a dodává: „Dokážeme si představit, že pro provoz velkého vozového parku může dojít k podstatné úspoře na pojistném, vzhledem k tomu, že je možnost rizika účinně řídit a ovlivňovat. Pro vozové parky menší než 100 vozů považujeme toto řešení za nevhodné“. Podle něj tento způsob samopojištění přináší i řadu úskalí, například neschopnost provozovatele autoparku vytvářet rezervy na pojistné události přes účetní období.

Závěrem
Zkušenosti z Polska dokazují, že řádně shromažďované údaje týkající se škodního průběhu a nastavení pojistných smluv mohou šikovnému flotilovému manažerovi umožnit provádění cenných analýz. Dalším krokem je učinit závěr a vytvořit konkrétní, odvážný program snižování nákladů. Dobře realizovaný program, jak se potvrdilo v případě firmy Storck, umožňuje dosáhnout významných úspor.