Zaměstnanci nadnárodních společností by podle senátorů mohli požádat o uspokojení mzdových nároků úřady práce, v jejichž územní působnosti mají společnosti své organizační složky.
Pracovníkům, jimž firma přestala platit, mohou poskytovat úřady práce náhradu mzdy. Aby bylo možné o tyto peníze požádat, je nejprve nutné podat u soudu návrh na prohlášení konkurzu. Úřad práce pak vyplatí zaměstnanci ušlou mzdu - až tři platy za půlrok, během něhož mu zaměstnavatel neplatil. Měsíčně může dostat zaměstnanec nejvýše 1,5 násobek průměrné mzdy.
Takový postup je ale možný pouze v případě, že zaměstnavatel s úřadem práce spolupracuje a potvrdí mu nároky zaměstnance. Pokud nastane opačný případ - zaměstnavatel se vůbec neozve a nereaguje na výzvy, zaměstnanec musí dokazovat, jakou pobíral mzdu. Pokud nemá příslušné doklady, dostane pouze minimální. Rozdíl pak může vymáhat soudně nebo při konkurzu.
Novela také upřesňuje práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů. Zkracuje období, v němž může zaměstnanec uplatnit své mzdové nároky, ze tří na jeden rok. Naproti tomu výslovně stanovuje, že je zaměstnavatel povinen úřadu práce zaplatit nejen uhrazené mzdy, ale také srážky daně a odvody za zaměstnance.
Zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele platí od července 2000. Ročně je podle něj vyplaceno kolem 200 milionů korun, předkládací zpráva nepočítá s tím, že by v příštích letech mělo jít o větší částky. Zákon by měl nabýt účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.