Volný pohyb pracovníků od rozšíření v roce 2004 měl příznivý dopad, uvádí zpráva Komise

Pracovníci ze zemí EU-10 pomohli řešit nedostatky na trhu práce a přispěli ke zlepšení hospodářských výsledků v Evropě. Země, které nezavedly od května 2004 omezení (Spojené království, Irsko a Švédsko), dosáhly vysokého hospodářského růstu, poklesu nezaměstnanosti a zvýšení zaměstnanosti. Co se týče dvanácti zemí EU, které uplatňují přechodná opatření, pracovníci, kterým se podařilo získat legální přístup na jejich trhy práce, se do těchto trhů bez potíží začlenili. Z dostupných údajů však vyplývá, že tyto země musely čelit nežádoucím vedlejším účinkům, zejména většímu výskytu nehlášené práce a falešné samostatné výdělečné činnosti. Pokud jde o EU jako celek, migrační toky pracovníků byly spíše omezené.

Statistiky obsažené ve zprávě, jež Komisi předaly samy členské státy EU, ukazují, že příliv pracovní síly ze střední a východní Evropy byl ve většině zemí menší, než očekávaly. Nic nenasvědčuje tomu, že by ve srovnání s předchozími dvěma lety došlo po rozšíření k prudkému nárůstu počtu pracovníků nebo sociálních výdajů. Státní příslušníci nových členských států (EU-10) představovali méně než 1 % pracovní síly ve všech zemích kromě Rakouska (1,4% v roce 2005) a Irska (3.8 % v roce 2005). Největší relativní příliv pracovníků zaznamenalo Irsko. To přispělo k jeho velmi dobrým hospodářským výsledkům. Jak uvádí „Zpráva o fungování přechodných opatření“, pracovníci ze zemí EU-10 poskytli žádané kvalifikace a bylo mezi nimi mnohem nižší procento nekvalifikovaných pracovníků než mezi domácími pracovníky.

Evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti Vladimír Špidla plně uznává právo členských států rozhodnout o tom, zda přechodná opatření zachovat, nicméně doporučuje členským státům, aby s ohledem na vývoj na svém trhu práce a na údaje uvedené v této zprávě pečlivě zvážily, zda je další uplatňování těchto opatření nutné: „Volný pohyb pracovníků je jednou ze čtyř základních svobod EU. Tato zpráva jasně ukazuje, že volný pohyb pracovníků nenarušuje trh práce EU-15. Právě naopak, jednotlivé země i Evropa jako celek z něj měly užitek,“ řekl.

Jak uvádí zpráva, omezení zavedená členskými státy mají malý přímý účinek na kontrolu pohybu pracovníků. „Co se týče přechodných opatření, … ukazuje se, že není přímá vazba mezi velikostí migračních toků z členských států EU-10 a zavedením přechodných opatření. Migrační toky vyplývají v konečném důsledku z faktorů souvisejících se situací nabídky a poptávky,“ stojí ve zprávě. Velké množství vydaných pracovních povolení bylo na krátkodobou nebo sezónní práci.

Podle smlouvy o přistoupení podepsané dne 16. dubna 2003 musejí členské státy do 30. dubna 2006 rozhodnout, zda zruší vnitrostátní omezení volného pohybu pracovníků v EU.
 
Tato omezení byla zavedena v květnu 2004 všemi starými členskými státy (EU-15) – kromě Irska, Švédska a Spojeného království – a vztahují se na pracovníky z osmi nových členských států EU ze střední a východní Evropy. Reciproční omezení pohybu pracovníků v opačném směru zavedly tři nové členské státy: Maďarsko, Polsko a Slovinsko (pro úplné informace týkající se jednotlivých zemí viz MEMO/06/64).

Zpráva Komise, jejíž vypracování požadovala smlouva o přistoupení, zdůrazňuje statistiky a reálnou situaci pohybu pracovníků z nových členských států EU do starých od rozšíření EU v květnu 2004. Jejím účelem je poskytnout členským státům faktický základ pro rozhodování o tom, zda dále uplatňovat vnitrostátní omezení pohybu pracovníků.

Dalším krokem je předání zprávy Komise Radě.