Legislativní norma, kterou včera vetoval prezident, měla stovkám tisícům občanů s homosexuální orientací nejen garantovat důstojné společenské postavení, ale rovněž právně zajistit klíčové existenční jistoty a sociální podmínky společného života včetně zabezpečení právoplatného dědictví či převodu bytu.
„Homosexuální páry jsou diskriminovány, protože nemohou po sobě dědit, nemají právo na informace o zdravotním stavu partnera, nemají právo přechodu nájmu v případě úmrtí jednoho z nich, nemají právo odepřít svědeckou výpověď. Přitom Evropský parlament již v roce 1994 přijal rezoluci, ve které vyzval členské státy, aby tento typ diskriminace odstranily,“ řekl předseda Strany zelených Martin Bursík.
„Prezident se mýlí v tom, že registrované partnerství ohrožuje rodinu. Registrované partnerství nekonkuruje manželství, protože je určeno pro osoby, které do manželství vstoupit nemohou právě z důvodu jiné sexuální orientace. Přijetí zákona o registrovaném partnerství nemůže ohrozit sňatečnost nebo porodnost,“ soudí místopředsedkyně Strany zelených Džamila Stehlíková.
Postojem prezidenta je zklamán také Jiří Mareček, předseda jihočeské Lambdy (klubu gayů a lesbiček), kandidát za Stranu zelených ve sněmovních volbách.
„Je zarážející, že naplnění potřeb partnerské opory, solidarity a právní podpory společného svazku homosexuálních občanů není pro prezidenta republiky dostačujícím důvodem pro jeho uznaní státem,“ řekl vedoucí gender sekce Strany zelených Michal Uhl. „Prezidentův pragmatismus, který odepírá právo na uznání citové vazby a potřeby sociálního zakotvení vztahu dvou lidských bytostí stejného pohlaví marginalizuje tuto menšinu a svědčí o absenci pochopení pro její práva a reálné potřeby,“ dodal Michal Uhl.
Předseda Strany zelených Martin Bursík odmítá obavy ze zneužití zákona například v majetkové praxi tak, jak je vyslovuje prezident Klaus. „V zemích, kde tato právní norma již existuje, se žádné problémy nevyskytly. Zákon se zdaleka netýká jen osob stejného pohlaví, týká se nás všech a odráží naší přináležitost humanizujícímu se prostředí soudobé Evropy,“ soudí Bursík.