Otevřou evropské země své pracovní trhy?

Podmínkou vstupu osmi nových členských zemí do Evropské unie bylo přijetí přechodného období, které bude v průběhu sedmi let omezovat zaměstnávání pracovníků z těchto zemí ve starých členských státech EU. První fáze, která trvala dva roky, skončí dne 30.4.2006. Následující tříleté období bude aplikováno pouze v případě, když o to některá ze starých členských zemí požádá Evropskou komisi. Pokud tak členové neučiní, bude následně přechodné období zrušeno. Třetí fáze by měla být zahájena dne 1.5.2009, avšak pouze v případě vážných porušení nebo hrozeb pracovního trhu daného členského státu.

Podle zprávy Evropské komise o pohybu pracovníků v EU, kterou vypracoval komisař pro zaměstnanost, sociální otázky a rovné příležitosti Vladimír Špidla, neexistuje přímá vazba mezi velikostí migračních toků z členských zemí Evropské desítky a zavedením přechodných opatření. V průběhu sledovaného období podle Komise nedošlo k výraznějšímu nárůstu počtu pracovníků z nových členských států. V zemích s volným pohybem pracovníků bylo díky příchodu nových zahraničních pracovních sil zaznamenáno zvýšení výkonnosti pracovních trhů a hospodářského růstu.

Po otevření trhu práce mnoho pracovníků svůj pracovní pobyt ve starých členských zemích zlegalizovalo, což následně způsobilo zvýšení příjmů států z daní a sociálních dávek. Je tedy zřejmé, že obavy z vytlačení domácích pracovníků zahraničními jsou zbytečné. Podle průzkumu pracovníci z nových členských zemí získali právě ta pracovní místa, o která neměli domácí žádný zájem a kde byl tudíž nedostatek pracovních sil.

Komise se domnívá, že negativní názor občanů z členských zemí EU na otevření pracovních trhů je způsoben především nedostatkem aktuálních informací. Z tohoto důvodu se Komise rozhodla přimět všechny členské státy, aby odstranily existující překážky volného pohybu pracovníků a svým občanům vysvětlili všechny přínosy volného pohybu pracovních sil. Volný pohyb pracovníků není žádný luxus. Je to ekonomicky racionální záležitost a jedna z hodnot definovaných evropskými smlouvami. Dokončení vnitřního trhu je spjato i s pokrokem v této oblasti, uvedl Vladimír Špidla.

Od května roku 2004 platí přechodné období ve dvanácti starých členských zemích Evropské unie, čili v Německu, Rakousku, Francii, Belgii, Španělsku, Portugalsku, Itálii, Řecku, Finsku, Dánsku, Lucembursku a v Nizozemí. Výjimku tvoří pouze Irsko, Švédsko a Velká Británie, které toto přechodné období pro pracovníky z nových členských zemí nezavedly. Omezení pohybu pracovníků v opačném směru zavedli z osmi nově vstupujících zemí pouze Maďarsko, Polsko a Slovinsko.

Mezi země, které jsou v současné době rozhodnuty přechodné období na další tři roky prodloužit, patří Rakousko a Německo. Naopak o otevření svých pracovních trhů začínají vážně uvažovat Španělsko, Belgie, Nizozemí, Finsko a Portugalsko. Dánsko se sice také přiklání na stranu otevření svých pracovních trhů, ale rozhodne se podle výsledku studie o volném pohybu osob ze zemí střední a východní Evropy.

Na základě smlouvy o přistoupení (podepsané 16.4.2003) musí členské státy Evropské unie, které aplikují omezení volného pohybu pracovníků, nejpozději do konce dubna 2006 Evropské komisi oznámit, zda se rozhodli přechodné období prodloužit nebo zda ho chtějí zrušit.

 
Shrnutí zprávy Evropské komise o pohybu pracovníků v Evropské unii

• Ze zprávy Evropské komise vyplývá, že pohyb pracovníků z nových zení do starších států Evropské unie je velmi omezený a rozhodně neovlivňuje pracovní trh v EU. Pohyb pracovníků opačným směrem se dá považovat jako zanedbatelný.
• Počet občanů z nových států, kteří se přesunuly za prací do starších členských zemí, se po rozšíření nijak výrazně nezvýšil. Výjimku tvoří jen Velká Británie, Rakousko a Irsko.
• Nebyla nalezena žádná přímá souvislost mezi pohybem lidí z nových států a přechodným obdobím. Je tedy zřejmé, že tento pohyb lidí neovlivňují administrativní opatření ale spíše poptávka a nabídka. Přechodné obdobní bohužel vznik přirozené rovnováhy pouze oddálí.
• Při posuzování míry zaměstnanosti občanů byla zjištěna podobnost u nových zemí v západní Evropě a starých členů EU. Vyšší míra byla zaznamenána v Irsku, ve Velké Británii a ve Španělsku.
• Díky pohybu pracovníků z nových členských států Evropské unie byl zaznamenán pozitivní dopad na ekonomiku starých členů Unie, zvýšení celkové výkonnosti jejich pracovních trhů, hospodářského růstu a veřejných financí.
• Po rozšíření Evropské unie se v mnoha starých členských zemích zlepšila zaměstnanost.
• Otevření pracovních trhů má celou řadu pozitivních dopadů, jako např. zvýšení příjmu státu z daní a sociálních příspěvků či omezení stínové ekonomiky. Lidé, kteří v členských zemích pracovali na černo, totiž po otevření pracovního trhu svoji práci a pobyt legalizovali.
• Občané z nových členských zemí obsazovali ve starých členských státech pouze ta místa, u kterých byl díky malému zájmu ze strany domácích nedostatek pracovních sil.
• Byla vyvrácena obava, že migrace občanů z nových členských zemí za prací povede k odlivu mozků.
• Evropská komise se domnívá, že pokud si občané členských států zprávu o pohybu pracovníků v EU přečtou, měli by pak následně svůj názor na omezení volného pohybu osob přehodnotit a přechodné období zrušit.

 
Zdroj: Zastoupení Evropské komise v ČR, Euro.cz