"Za posledních deset let došlo ve starých zemích EU jen k nepatrným změnám v sazbách DPH, a to ve většině případů směrem nahoru," řekl ČTK analytik HVB Bank Pavel Sobíšek. Dlouhodobý trend je růst DPH a daní ze spotřeby obecně. Vlády zjistily, že zvýšení DPH patří mezi nejjistější způsoby zvýšení daňového výběru, doplnil analytik PPF Pavel Kohout.
EU je financována podílem z DPH vybrané v členských státech, a evropští úředníci tak mají podle něj svůj osobní zájem na tom, aby se této daně vybralo co nejvíce. Sobíšek upozornil na to, že se rozhodně neuskutečnil viditelný trend zjednodušování systému a odstraňování četných výjimek.
Některé země lpí podle analytika Patria Finance Davida Marka na nižším zdanění sociálně citlivého sortimentu, případně sortimentu se silnou lobby výrobců. Jiné státy (Slovensko) mají systém maximálně jednoduchý a používají jen jednu sazbu DPH. Ta má výhodu v jednoduchosti a omezení možností daňových úniků. "Pokud chce vláda provádět sociální politiku, má k dispozici sociální dávky nebo progresi u daně z příjmu," dodal.
Česko má vedle základní devatenáctiprocentní sazby sníženou pětiprocentní sazbu. Zatímco vládní sociální demokracie hodlá po volbách zachovat nynější stav, opoziční Občanská demokratická strana chce zavést jednotnou patnáctiprocentní sazbu. Uvažuje ale o výjimkách na některé potraviny či léky.
DPH není ve světě podle odborného listu Lobby vůbec zavedena například v USA, Indii, Egyptě nebo Indonésii. Absence této daně řadí tyto země ke státům s nejnižším daňovým zatížením na světě. DPH se neplatí ani v takzvaných evropských daňových oázách - San Marinu, Andoře a Monaku.
Daň z přidané hodnoty je všeobecná daň ze spotřeby, kterou se zatěžuje přidaná hodnota zboží a služeb. Daň se vybere v každém článku výroby a distribuce a při dodání zboží a služeb, na něž se vztahuje. V důsledku ji zaplatí konečný spotřebitel.