Česká republika činí za pád IPB zodpovědnou Nomuru. Druhým žalobcem byl Fond národního majetku České republiky, který po Nomuře požadoval zaplacení smluvní pokuty za porušení povinností vyplývajících z privatizační smlouvy o prodeji akcií IPB Nomuře v roce 1998. Nároky Fondu národního majetku přešly na Česku republiku, která je nyní dále uplatňuje.
Česká republika původně odhadovala maximální hodnotu svých nároků vůči Nomuře až na 260 miliard Kč. Odhad byl založen na maximálních částkách veřejné podpory pro ČSOB v souvislosti s jejím převzetím podniku IPB v červnu 2000. Tyto maximální částky byly domluveny s Evropskou komisí v rámci posuzování veřejné podpory velkým českým bankám, které Evropská komise prováděla v souvislosti s přístupem České republiky k Evropské unii. Nyní měli ekonomičtí experti České republiky možnost provést detailní kalkulaci nároků České republiky vůči Nomuře a dospěli k částce 111 miliard Kč. Předchozí částka byla vždy formulována jen jako odhad maximálního rozsahu nároků České republiky, nejedná se tedy o žádné snížení nároků, ale pouze o jejich konkretizaci. Nároky Fondu národního majetku se naopak v důsledku jejich konkretizace zvýšily ze 3 na zhruba 9 miliard Kč.
Dnes v arbitráži začíná ústní jednání, které se koná v Paříži. Každá strana bude prezentovat svou argumentaci, své svědky a znalce a podrobí výslechu svědky a znalce protistrany. Ústní jednání potrvá dva týdny. Po ústním jednání budou ještě z rozhodnutí tribunálu obě strany předkládat jedno písemné podání, ve kterém budou reagovat na průběh ústního jednání. Poté bude rozhodčí tribunál zvažovat argumentaci obou stran a vydá rozhodnutí.
Páteční rozhodnutí v arbitráži, ve které Saluka ze skupiny Nomura žaluje Českou republiku, je založeno na mezinárodním právu. Díky tomu nemá bezprostřední dopad na tuto arbitráž, která je založena na českém právu. Česká republika pokračuje ve vedení curyšské arbitráže. Zároveň je dále otevřena možnost jednání s Nomurou o smíru ve všech souvisejících sporech.