„V rámci rozkladového řízení byly přijaty takové závazky, které významně napomohou rozvoji konkurence na trhu. Odběratelé lídra trhu získají ve významném množství možnost prodávat také pivo jeho konkurence,“ uvedl k významu rozhodnutí předseda Martin Pecina.
Plzeňský Prazdroj přijal závazky za účelem zachování účinné soutěže, teprve poté bylo možné výjimku povolit. Konkrétně se zavázal, že zašle svým odběratelům návrh dodatku smlouvy, v němž změní výši závazku minimálního ročního odběru tak, že tato výše bude činit 70 % objemu dodávek piva v průměru z let 2003 až 2005. To umožní provozovatelům restaurací, aby významné množství piva nakupovali od konkurence. V případech, kdy provozovatelé již za trvání stávajících smluv odebírali pivo od jiných firem, bude uvolněný prostor pro konkurenci ještě vyšší. Podle dalšího přijatého závazku bude v případě meziročního poklesu spotřeby piva o 10 % nabídnuto provozovatelům pohostinských zařízení adekvátní snížení existujícího závazku.
Přijme-li zavázaný provozovatel uvedené změny smlouvy, získá možnost odběru piva od konkurenčních výrobců, aniž by ztratil ostatní výhody, jež mu ze smlouvy uzavřené s Plzeňským Prazdrojem plynou. Využije-li takové možnosti, nezaniká mu právo nakládat s finančními a věcnými prostředky, které mu účastník řízení na základě smluv poskytl.
Přijaté závazky zásadním způsobem modifikují rozsah protisoutěžních dopadů dohod pro něž byla původně výjimka žádána. Závazky o minimálním odběru kromě negativ pro hospodářskou soutěž přináší i některé výhody. Podmínkou udělení výjimky je pak skutečnost, že tyto výhody nezůstávají pouze u účastníků dohody, nýbrž že jsou přiměřeným dílem přeneseny na spotřebitele. Přispěl-li Plzeňský Prazdroj finančními prostředky provozovateli pohostinského zařízení např. na rekonstrukci provozovny, na zakoupení kvalitnějšího vybavení, resp. poskytl-li přímo takové vybavení, získávají spotřebitelé výhody v podobě konzumace piva v kulturním prostředí nebo ve vyšší kvalitě. Je přitom nepochybné, že provozovatel pohostinství by např. rekonstrukci provozovny nemohl v mnoha případech sám uskutečnit.
ÚOHS se chováním společnosti Plzeňský Prazdroj vůči provozovatelům restaurací začal zabývat v roce 2001. Vázaný objem trhu v té době představoval cca 10 procent. Za toto protisoutěžní jednání spočívající ve faktickém uzavírání exkluzivních smluv byla společnosti Plzeňský Prazdroj uložena pokuta 2,3 milionů korun. Několik dní po vydání tohoto rozhodnutí v červnu 2003 ÚOHS obdržel návrh na povolení individuální výjimky, který nejdříve zamítl. Výjimka byla povolena až po předložení adekvátních závazků ze strany účastníka řízení.
Protisoutěžní chování pivovarů projednával ÚOHS již v minulosti. V roce 1998 tak byly například uloženy pokuty za závazky výhradních odběrů Plzeňskému Prazdroji (450 tisíc), pivovaru Krušovice (50 tisíc) a Pivovaru Radegast (100 tisíc).
V březnu 2006 uzavřený případ Plzeňského Prazdroje je poslední žádostí o povolení tzv. individuální výjimky, kterou ÚOHS projednával. Od novelizace zákona o ochraně hospodářské soutěže z roku 2004 je již na jednotlivých soutěžitelích, aby sami posoudili, zda jsou jejich smlouvy v souladu či v rozporu se zákonnými pravidly. V případě, že by uzavřeli protiprávní smlouvy, vystavují se nebezpečí zahájení sankčního řízení ze strany ÚOHS.
Platí přitom, že závazky minimálního odběru jsou z pohledu hospodářské soutěže méně závažné, než výhradní dohody. Jsou spojeny s nižší mírou uzavření trhu a ponechávají kupujícímu určitý prostor k nákupu konkurenčního zboží.