Kouzlo vodní hladiny (2.díl)

Možností je několik
Kromě miniaturních vodních jezírek, které mohou mít podobu staré kádě na vodu nebo omšelého pískovcového koryta, je velikost vodní plochy rozhodující nejen pro estetické působení vodního prvku v zahradě, ale také pro zajištění dostatečné hloubky a množství vody. To je důležité zejména při chovu ryb, které přezimují v nezámrzné hloubce. Protože stěny jezírka se musí svažovat postupně, aby drobným živočichům nehrozil pád do vody a abychom mohli vytvořit mělký prostor pro pěstování rostlin, je třeba počítat s tím, že pro dostatečné množství vody budeme potřebovat větší prostor. Ve větší nádrži je stabilnější ekologická rovnováha a voda se v ní nezahřívá tak rychle. Doporučený rozměr pro zahradní jezírko je asi 25 m2, potok má být široký alespoň 50 cm a dlouhý kolem osmi metrů.
Asi nejvhodnějším, byť poněkud pracným způsobem pro vytvoření většího jezírka je použití fólie. Do vyhloubené jámy vysypané pískem a vyložené geotextílií, která tvoří ochrannou vrstvu před protržením ostrými kameny nebo kořeny, se uloží speciální fólie a přehyby se buď uhladí nebo svárem odstraní. Pobřežní partie se pokryjí kačírkem, podobně jako postupně se svažující břehy, aby černá fólie zůstala skryta. Na strmějších březích, z nichž by štěrk sjížděl do vody, lze použít speciální zakončovací lem z fólie s nalepeným jemným štěrkem.
Snadnějším řešením je zabudování hotové nádrže vyrobené z pevného plastu, které lze v různých velikostech a tvarech zakoupit v zahradnických centrech. Nádrž se ukládá do pískového lože a prostor mezi břehem a nádrží se postupně vyplňuje pískem, tak jak v nádrži přibývá vody. Protože fóliové jezírko i plastová nádrž vyžadují absolutně vodorovnou hladinu a kvalitní uložení fólie či usazení nádrže mají vliv také na životnost celého díla, je vhodné angažovat pro tuto práci odbornou zahradnickou firmu, která nám také pomůže s výsadbou vodních rostlin.

Bez rostlin se neobejdeme
Pokud není naším snem vyloženě stroze pojatá designová zahrada, neobejdeme se u vodní plochy bez přítomnosti vodních rostlin. Bahenní a vodní rostliny udržují zdravé prostředí ve vodě a v jejím okolí, přispívají k produkci kyslíku a jsou důležitými konkurenty řas. Vodním živočichům poskytují úkryt, potravu a prostor pro rozmnožování, květy lákají hmyz. Protože substrát, kterým bude pokryto dno a v němž rostliny porostou, slouží pouze k upevnění rostlin, měl by být co nejchudší - ideální je směs písku a zeminy v poměru 2:1. Deseticentimetrová vrstva této směsi by měla sahat od břehů až do hloubky 50 cm, hlouběji už stačí vrstva tenčí, protože zde vzniká postupně přirozená vrstva bahna. Ve snaze přilepšit vodním rostlinám někdy míváme tendenci obohatit zeminu o kompost, hnůj či rašelinu, ovšem živiny obsažené v těchto složkách mohou způsobit zákal a zvýšenou produkci řas.
V okrajové bahenní zóně se bude dařit půdopokryvným a nízkým druhům, které nezakrývají vodní hladinu a budou volně přecházet do pobřežní zóny, která je určena vlhkomilným druhům. Právě tady mohou růst vyšší trvalky, které zajistí vodní hladině dostatek stínu do doby, než vyrostou dřeviny.
Přímo ve vodě mohou růst jak rostliny pro hluboké zóny, tak nejrůznější rákosiny, kterým se bude dařit spíše na mělčinách. Oblíbené lekníny se vysazují do speciálních košů, které jednak zajistí rostlinám dostatek substrátu a jednak usnadňují údržbu rozrůstajících se trsů. Pokud kvůli nedostatečné hloubce nelze přezimovat lekníny přímo ve vodě, snadno pak vyjmeme celý trs i s košem pro uložení na zimu.
Zóna mělčin zarůstá druhy vyskytujícími se také ve volné přírodě - rákos, sítina, orobinec nebo puškvorec. Také tyto rostliny lze vysazovat v koších, které brání jejich nežádoucímu nadměrnému rozrůstání.