Kovář: Programátory si vyrábíme sami II.

První část rozhovoru najdete zde.

Jaká je tedy v téhle chvíli vaše osobní role v tomto systému. Vymýšlet ho, řídit to svrchu nebo něco jiného? Jedna ze známých teorií říká, že dobrý manažer se pozná podle toho, že není ve firmě potřeba. Nebo platí pravidlo páteční jachty (pozn. red. V pátek z jachty zkontrolovat, jak firma funguje)?
To platí absolutně. Skutečně. Moje firma musí být schopná dát kompletní relevantní výsledky o svém operativním provozu v pátek za čtyři a půl hodiny. A to dává, pravidelně. Takže moje role kontroly správného chodu firmy je dnes v podstatě nezastupitelná. Navíc všechny reporty, které se hierarchicky sbíhají ke mně, jsou zaznamenané a archivované. Takže vše je zpětně prokazatelné. Když mi prostě budou mí zaměstnanci tři neděle „kecat“, tak  se to dá vysledovat, a to na všech úrovních. Já vždy říkám, že systém musí být samosvorný. Když to necháte být, tak to nebude divergovat ale konvergovat.
Co ve vztahu k vašim klientům, jste tou klíčovou osobou pořád vy?
To asi ne, já nevím. To musí být opravdu velký průšvih, aby klienti chtěli mluvit přímo se mnou, což se stane tak jednou dvakrát do roka. Naopak spíš bych řekl, že někteří klienti se tomu rádi vyhnou. Někteří se zase na mě těší. Víte, s někým si člověk sedne, s někým ne. Já mívám na obchodní věci poměrně jasný názor. Dokážu rychle zjistit jak se věci ve skutečnosti mají a snažím se to jak u klientů, tak dodavatelů říkat naplno. Často tím obchodní jednání dost urychlím. Někdy možná až příliš a přejdou do různých emotivních situací. Ale to se nedá nic dělat. Já si myslím že není dobré ve spoustě věcí docházet k hloupým kompromisům. V konečném důsledku totiž musí být člověk, resp. firma schopna nést za své produkty zodpovědnost. Zvláště dnes, kdy střední životnost managera u nás je nižší než životnost daného produktu.
Kudy vede cesta Unicornu dál? Posílení pozice na našem trhu nebo expanze na trhy zahraniční?
Z toho jakým systémem naše firma funguje jasně vyplývá, že musíme nepřetržitě růst. A my růst chceme. Ale to je obecně vlastnost každé firmy a v podstatě třeba i státu. Naše idea je taková, že ač je naše produktové portfolio značně rozsáhlé, základem či takovou vlajkovou lodí bude vždy výroba softwaru na zakázku. Těsně za ní je samozřejmě servis, ten je oddělenou záležitostí. Ale zpět k našemu trhu. Podívejte, ročně se u nás vyrobí software tak za 3 mld. korun. Z toho my máme asi 25 %. Myslím si, že bude velmi obtížné mít více. Možná během  5-ti let dosáhneme tak 30 až 40%ního podílu a trh se zvedne tak na 5mld.. Ale nám to nestačí, to je málo. My tu práci umíme dobře a chceme ji nabídnout i jinde v Evropě. Určitě jsme vysoce konkurenceschopní, a to především vysoce flexibilní a kvalifikovanou pracovní silou. Tady bych chtěl říct, že to je obrovská výhoda, která u nás vznikla přerodem socialismu v tu, jak se říká otevřenou ekonomiku. Já osobně jsem opravdu zvědavý, jak se u nás bude tržní prostředí dále vyvíjet. Podle mě schopnost zahraničních firem se restrukturalizovat a proměnit se,vzhledem k potřebám svých klientů, je velmi malá. Proto by jsme se měli, tedy naše republika, právě na takové obory, jako je ten náš, soustředit. My nemáme ani žádné zdroje ani jiné „super věci“. Ale lidé mají v sobě středoevropskou kulturu, která je nezbytnou součástí toho, jak například software dělat. Totiž, abyste mohl dělat software potřebujete znát pět věcí. Musíte znát proces, technologie, byznys který programujete, prostředí velkých klientů, pro které děláte. Hlavně však potřebujete umět takovou tu týmovou práci, umět řídit a být řízen. Zejména to poslední je u nás, a vůbec v celé Evropě v podstatě životní styl. Ten, když budete pracovat s Indy, nebo Číňany nedosáhnete.. Ten se nedá naučit, což je jejich největší handicap, a je to handicap podstatný. Nejdůležitější je vždy kvalita konečného produktu. Při mnoha řešeních, které z Východu dostáváte, jde svým způsobem o jakousi Potěmkinovu vesnici, které věříte a věříte a pak najednou konec. Právě kvalita ve východních zemích prostě chybí.
Takže vy věříte, že tenhle byznys, tyto technologie mají  ve střední Evropě velkou budoucnost?
Stoprocentně. To je věc, za kterou já usilovně pracuji. Rozumíte, já jsem možná naivní, ale myslím si, že je mojí povinností u nás softwarový byznys šířit  a podporovat. A nejen u nás, ale i v celé Evropě. Já potřebuji mít dostatek pracovní síly. Proto jsme otevřeli pobočku v Rusku a v Londýně. V Moskvě hledáme zdroje pracovní síly a v Londýně prodáváme produkty. Ono proniknout na anglický nebo německý trh není zrovna jednoduché. Je to možné v podstatě jen přes partnery, a to přesto, že při stejné a možná i lepší kvalitě, nabízíme o cca 20% nižší cenu. Navíc, to co já si můžu dovolit se svou pracovní silou a mládím, které tady zaměstnávám, a neochotou mých lidí se přizpůsobit, to si v západní Evropě ani zdaleka dovolit nemohou. To znamená, že rozdíl není pouze zmíněných 20%, ale je daleko větší. Bohužel, západní trhy se brání. Když třeba německá firma zadá práci nám, dostane se pod výraznější tlak například jejich finančních úřadů, než kdyby stejnou práci zadala lokálním dodavatelům. To je vlastně Evropská unie naruby. Tohle ve Spojených státech není možné. Bohužel, Evropě to asi ještě chvíli bude trvat.
Dokážete si představit, že byste podobnou firmu jako je Unicorn zakládal teď, v roce 2006? Že by tu dnes mohlo něco vzniknout podobného, tzn. nová malá firma, která by  měla prostor na softwarovém  trhu takhle vyrůst?
Tak já myslím, že asi ne. Já se nad tím v podstatě asi nikdy ani nezamýšlel. Samozřejmě občas někde nějaká konkurence vyroste, lepší či horší. Ať je jakákoliv, máme pro ni jen jednu strategii - zničit ji. Víte, ono se dá v podstatě využít například anomálií, které na každém trhu jsou. Například na IT trhu je polovina, neuvěřitelných 50% práce, která se udělá, realizována tak, že se zákazníkovi dodají jen lidé. Já jsem s tímto dlouho nechtěl smířit,. Říkal jsem si, že tohle není možné. Zákazníci přece musí vidět, že to je krátkozraké řešení, že není dobré to tímto způsobem dělat. Na tomto principu však vznikla řada firem, které začaly lidi klientům “prodávat“, což s sebou nese menší rizika a žádnou zodpovědnost. Jde v podstatě o pronájem lidí a ještě k tomu za úplně stejné peníze. Tím pádem tyto firmy mohli lidem víc platit. Já jsem najednou zjistil, že mi odchází šikovní lidé. Proto jsme si sedli a v roce 2002 vybudovali firmu Neatcode, aby s nimi bojovala na jejich poli. A bojuje nutno říct velice úspěšně.
Takže jste vlastně rezignoval a jdete s proudem, s něčím co je podle vás špatné, s čím nesouhlasíte?
To ne, to není tak jednoduché. Když to tak zákazníci chtějí, proč jim to nenabídnout. Navíc jde o obrovský byznys. Ale podle mého názoru tahle anomálie stejně musí brzy zaniknout.
Nyní obraťme list. Cestou k vám jsme na dálnici viděli několik vašich billboardů. Proč máte na dálnici reklamu?
Jde v podstatě o brand (pozn. red. značku), o nic jiného. Vezměte si, že jsme měli v roce 1999 asi 25 klientů. Udělali jsme si tehdy průzkum, ze kterého vyplynulo, že v oboru IT znalo Unicorn pouhých 11%. A z těch, kteří ho znali si 70% myslelo, že jsme zejména školící firma. Dnes už je to jinak. Zná nás cca 85% lidí v oboru a všichni vědí, co děláme. Už to, že se na ty billboardy ptáte, znamená, že jste si jich všiml a pátráte o co jde. 
Poslední otázka, co vaše rocková minulost a jak vidíte svoji rockovou budoucnost?
Zase jsme teď obnovili zkoušky s kapelou a zkoušíme tady u mě, přímo v kanceláři. Tady se to rozloží a normálně paříme. Nové CD bude někdy příští rok na jaře a určitě i nějaký ten koncert tady dole v kavárně. Já vám kdyžtak dám vědět.

Děkujeme za rozhovor,
Michal Ruml, Finance.cz

Vladimír Kovář (2. 1. 1962) vystudoval na ČVUT na fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské obor matematické inženýrství.  Po studiu pracoval dva roky ve výpočetním středisku Vysoké školy ekonomické v Praze jako systémový programátor EC1045. Následně nastoupil do společnosti KOOSPOL Praha, kde byl vedoucím týmu programátorů. O tři roky později, v roce 1990, založil softwarovou společnost Unicorn.  V současné době je Vladimír Kovář generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Unicorn. V loňském roce díky úspěšnému řízení dosáhl obrat společnosti rekordní výše 779 milionů Kč.  Osobně se podílí na technických detailech klíčových projektů významných zákazníků, jakými jsou například Česká spořitelna, Komerční banka či Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky. Vladimír Kovář je ženatý, s manželkou Janou vychovává čtyři děti - Barboru, Vladimíra, Jana a Anežku – a psa. Kromě svého největšího koníčka jménem Unicorn se věnuje skládání písní a hře na kytaru. Muzikantská vášeň ho dovedla až k založení vlastní skupiny, charakteristicky nazvané Unicorn Group. Rád relaxuje také při nejrůznějších sportovních aktivitách jako je plavání, lyžování, horolezectví, turistika, cyklistika, tenis a jachting.