Být nemocným se nevyplácí

Každý měsíc většina občanů, společně s pojistným na sociálním zabezpečení, odvádí i část výplaty na nemocenské pojištění. Jeho účelem je zabezpečit výdělečně činné osoby peněžitými dávkami v době nepřítomnosti v práci z důvodu nemoci a mateřství. Účast na nemocenském pojištění zaměstnanců (při splnění stanovených podmínek) vzniká ze zákona a je povinná. Osoby samostatně výdělečně činné se mohou přihlásit dobrovolně k placení.

Výše nemocenské není nijak závratná a spousta lidí se nad výplatní páskou diví, proč dostali o tolik nižší plat. Nemocenská se vypočítává příslušnou procentní sazbou, která činí 69 % z denního vyměřovacího základu v případě peněžité pomoci v mateřství, podpory při ošetřování člena rodiny nebo nemocenského, s tím, že v případě posledně jmenovaného se započítává pouze 25 % za první tři kalendářní dny pracovní neschopnosti.

Denní vyměřovací základ se přitom zjistí tak, že veškerý příjem podléhající odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se dělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Do tohoto počtu dnů se však některé dny nezahrnují, aby neodůvodněně nedocházelo k rozmělnění výše denního vyměřovacího základu (např. dny poskytování nemocenského). Rozhodným obdobím je zpravidla období dvanáct kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla pracovní neschopnost, potřeba ošetřování člena rodiny, či ve kterém zaměstnankyně nastoupila mateřskou dovolenou.

A to ještě není vše. Částka denního vyměřovacího základu podléhá redukci v případě, že přesahuje určitou stanovenou hodnotu. Redukce se provede tak, že v plné výši se započte částka 510 Kč (prvních 14 dnů pouze 90 %), z částky nad 510 Kč do 730 Kč se započte 60 % a k částce nad 730 Kč se nepřihlédne. Snížení příjmu je také hlavní  důvod, proč si lidé velice často berou dovolenou místo toho, aby šli na nemocenskou.

Nejlépe si to však ukážeme na příkladě:

Zaměstnanec s hrubou mzdou 20.000 Kč (příjem se mu během celého roku neměnil) byl 14 dnů nemocný. Jak vysokou nemocenskou získá?

Za rozhodné období dosáhl zaměstnanec příjmu 240.000 Kč. Denní vyměřovací základ získáme, když tento roční příjem vydělíme počtem kalendářních dnů, tj. 240.000/365, což je 657,53 Kč. Tuto částku musíme ovšem zredukovat, a to tak, že z 510 Kč započítáme 90 % (459 Kč) a z částky přesahující 510 Kč, ale nedosahující 730 Kč 60% (88,52 Kč). Po sečtení těchto hodnot získáme denní vyměřovací základ, který zaokrouhlíme na celé Kč nahoru (548 Kč). Denní výše nemocenské u prvních třech dnů činí 25 %, u zbytku započítáme 69 %, tj. 548x0,25= 137 Kč a 548x0,69= 378,12. Za celou dobu tak na nemocenské získá 4.580 Kč.
K výpočtu můžete využít i náš kalkulátor nemocenské.

Existují však i případy, kdy je nemocenská zneužívána ze strany pojištěnců. K snížení počtu pracovníků na nemocenské přispívají kontroly, které provádí zaměstnanci ČSSZ. Tím se tato instituce snaží snížit počet falešně nemocných občanů. Není výjimkou, kdy zaměstnanci pracující v oborech s významnou roční fluktuaci objemu práce (například stavebnictví) houfně odcházejí na nemocenskou během období nízké vytíženosti a zaměstnavatelé jim nemusejí vyplácet výplatu. V prvních třech měsících letošního roku provedli zaměstnanci ČSSZ celkem 64.514 kontrol dodržování léčebního režimu v pracovní neschopnosti. Na základě všech kontrol vydala pracoviště celkem 1.212 postihů za porušení léčebného režimu. V praxi to znamená, že 1,8 % kontrolovaným bylo sníženo nebo odebráno nemocenské. Kromě snížení či odebrání nemocenského, v případě že z lékařského hlediska není důvod pro další trvání pracovní neschopnosti, může ČSSZ občanovi pracovní neschopnost ukončit. V prvním čtvrtletí 2006 tak bylo ukončeno celkem 507 pracovních neschopností.

Velkých změn bychom se měli dočkat už od příštího roku. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR přehlasovala minulý měsíc veto prezidenta a schválila nový zákon o nemocenském pojištění. Nová právní norma vejde v účinnost 1.ledna 2007. Namísto nemocenského bude podle schváleného zákona během prvních 2 týdnů pracovní neschopnosti poskytovat náhradu mzdy zaměstnavatel. Náhrada mzdy bude náležet jen za dobu, v níž trvá pracovní vztah, který zakládá nemocenské pojištění. První tři pracovní dny nemoci bude činit 30 % z denního průměrného výdělku, od čtvrtého dne do konce druhého týdne pracovní neschopnosti pak 69 % za pracovní dny. Náhrada mzdy nebude zdaněna a ani z ní nebude placeno pojistné na sociální a na zdravotní pojištění. Důvodem zavedení náhrady mzdy za stanovenou dobu trvání pracovní neschopnosti je podle navrhovatelů snaha zamezit zneužívání systému jak ze strany zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů a zainteresovat zaměstnavatele více na systému nemocenského pojištění a na vývoji pracovní neschopnosti s tím, aby pro své zaměstnance systematicky vytvářeli zdravé pracovní podmínky.

Dle mého názoru neřeší nová právní úprava hlavní problém, a to dlouhodobou nemocnost. Je zde pravděpodobnost, že se zaměstnavatelé budou snažit motivovat zaměstnance k snížení nemocnosti (například formou prémií) a ti pak budou podceňovat nemoci, které pravděpodobně povedou k mnohem závažnějším onemocněním a budou vyžadovat léčbu náročnější na čas i finance. Mohlo by také docházet k diskriminaci osob, u kterých je zvýšené riziko pracovní neschopnosti. Týká se to především zdravotně postižených osob, nebo maminek s malými dětmi.