Omítka - nekonfliktní volba ( 2.díl )

Široký výběr
Výběr fasádní omítky většinou odpadá stavebníkům realizujícím novostavbu, neboť většina společností zabývajících se výrobou zdicích materiálů nabízí ve svém systému i omítky. Zmiňovat podrobně proces výroby a složení jednotlivých omítek nemá pro běžného zákazníka význam. Obecně lze říci, že mezi nejpoužívanější patří omítky cementovápenné, kde jako pojivo slouží cement a vápno (převažuje cement nad vápnem), jako plnivo pak písek s velikostí zrna do 1 mm. Podle potřeby lze do omítkové směsi přidat speciální přísady pro úpravu vlastností směsi (urychlovací nebo naopak zpomalovací přísady, adhezivní a retenční přísady), které se využívají především v klimaticky nepříznivém prostředí (velká horka nebo naopak nízké teploty). Vhodnost použití těchto přísad by měl posoudit stavební dozor. Velmi často, a to nejen u rekonstrukcí, se používají omítky tepelně izolační, které eliminují nežádoucí tepelné mosty a zlepšují tepelně technické vlastnosti budovy. Jako plnivo slouží expandovaný perlit nebo pěnový polystyren. Tepelná vodivost se podle skladby pohybuje mezi 0,37 a 0,1 Wm-2K-1.

Nanášení a konečná úprava
Zatímco pro omítání větších budov se vyplatí strojní nanášení, které je rychlejší, ale zároveň nákladnější, stavby běžných rodinných domů se omítají stále tradičně - ručně. Pokud omítáme klasickou třívrstvou omítkou, nejdříve zdrsníme povrch pomocí adhezní vrstvy. Staré zdivo je třeba očistit i ve spárách a odstranit zbytky původní omítky. Na očištěné zdivo se nahodí tak zvané terče (takové množství omítky, které vytvoří přibližně tvar kruhu o průměru 10-30 cm) vzdálené asi metr až metr a půl od sebe ve vodorovném i svislém směru. Tyto terče se pak spojí ve svislém směru omítkou, čímž vzniknou tak zvané omítníky široké asi jako průměr terče. Mezi ně se pak natahuje jádrová omítka, tak aby s nimi byla v jedné rovině. Omítka se jen stahuje, nehladí se ani nefilcuje, aby povrch zůstal hrubý. Vrchní omítky se po vyzrání jádrové omítky natahují v tenké vrstvě plastovými nebo nerezovými hladítky a zahladí houbovým nebo filcovým potahem. Finální úpravu omítky hladítky je nutno provádět dokud je omítka nezavadlá (čerstvá), strukturální úprava škrabadly se naopak provádí po zavadnutí omítky, která ovšem nesmí být již ztvrdlá. Omítání nesmí být bez speciálních přísad prováděno za extrémních teplot (ideální teplota pro omítání je asi 5-25°C).
Spíše než plastické škrábané vzory jsou v současné době oblíbenější barevné nátěry, které se nanášejí na větší plochy postřikem, v běžné praxi válcem. Asi nejoblíbenější jsou barvy akrylátové, které lze aplikovat i na staré nátěry a které vykazují dobré vlastnosti i při nepříznivých klimatických podmínkách. Další možností jsou silikátové barvy, které jsou sice nejvíce paropropustné, ale kladou velké nároky na technologický postup při nátěru. Na trhu se pak ještě objevují barvy silikonové, které jsou výrazně odpudivé a tvoří je akrylátový základ modifikovaný silikonem.
Barevná škála je pak nepřeberná a záleží jen na volbě stavebníka, do jakého barevného pláště svůj (staro)nový dům zahalí. Mějme však na mysli, že i zde platí ono okřídlené méně je často více a spíše než křiklavé barvy strhávající na sebe často až nezaslouženou pozornost volme pastelové odstíny přírodních teplých barev, které jsou nejen příjemnější na pohled, ale - a to především - jsou barvami tradičními, nepodléhajícími módním trendům.