Čtyři scény z rodinného domu (2.díl)

Scéna třetí: Relaxace v podkroví
Představte si ložnici, kde z postele umístěné v rohu obtížně vstává maminka v pokročilém stadiu těhotenství. Stejně obtížně by z postele v rohu vstával i její muž, který to při poslední návštěvě posilovny poněkud přehnal se svým odhodláním dramaticky změnit svůj životní styl a začít konečně a "ode dneška" pravidelně cvičit. Rozespalá maminka v noční košilce a tatínek v pyžamu pak společně nemotorně scházejí do šatny v přízemí, na kterou se v podkroví zapomnělo a jediný úložný prostor v podkroví je s ohledem na šikmé stěny využíván jako komora. Na chodbě se v slušivých nočních úborech potkávají s blízkou přítelkyní svého dospívajícího syna, která u nich stále častěji přespává.
Laická a bohužel často i odborná veřejnost nedoceňuje přímou vazbu šatny na ložnici a především pak rozměry ložnice samotné. Zapomíná totiž na její základní poslání: kvalitní spánek. Pro pohodlí v ložnici potřebujeme především dostatečně širokou postel s trvale volným oboustranným(!) přístupem a možností volného pohybu po celé místnosti. Postel totiž zdaleka není jediný kus nábytku, od kterého si lze slibovat naplnění účelu místnosti. Po jejích obou stranách bychom měli pamatovat na noční stolky, ze kterých nesmí srážet lampičku otevřené okenní křídlo ani do nich narážet otevíravé křídlo skříně. Pokud přímo na ložnici nenavazuje soukromá šatna, neměla by v ložnici chybět objemná komoda pro drobné osobní prádlo a šatní skříň pro každého "spáče". V každé životní etapě oceníme tichý, intimní kout s křesílkem a lampou: mladá vyčerpaná maminka v něm může spočinout při kojení nebo uspávání dítěte, zralá žena při četbě dámských časopisů nebo ženských románů a babička si v něm pohodlně namasíruje bolavé nohy Alpou. V ložnici bychom měli pamatovat také na prostorovou rezervu do budoucna. S příchodem dítěte vzniká dočasný a přesto přibližně dvouletý požadavek na umístění dětské postýlky. Po odsunu dítka do vlastního pokoje může její místo zaujmout třeba vysněný rotoped, případně nízká skříňka s hi-fi aparaturou nebo televizorem. Nedostatek prostoru v dětském pokoji je stejně trestuhodný: zatímco dospělí diskutují v jídelně a obývacím pokoji, relaxují v tělocvičně nebo koupelně, pracují v pracovně a spí v ložnici, malé děti mají většinu svého mikrosvěta soustředěnu právě za zdmi svých pokojů. Pobyt, hraní, výtvarná tvorba, cvičení a relaxace ve stísněném pokojíku je pro děti spíše domácím vězením nežli potěšením.

Scéna čtvrtá: Praktické zázemí
Představte si obytné podkroví, kde ráno zazvoní čtyři budíky a postupně se na chodbu začnou trousit různě velcí obyvatelé domu ve svých pyžamech a řadit se do fronty na koupelnu. Tam je totiž jediná a "ranním ptáčetem" obsazená toaletní mísa na tomto patře. Rodiče jako moudřejší ustoupí a odcházejí využít koupelnu do přízemí. Mladší dítko majitelů - přemoženo hrubou silou staršího sourozence -
zůstává na chodbě a s celou situací se vyrovnává po svém: pokřikuje na sourozence posměšné urážky a střílí na zamčené dveře okupované koupelny gumové šipky...
Jediná koupelna v podkroví by měla být každopádně do značné míry univerzální, s přístupem z chodby. WC mísu umístíme v každém podlaží domu do samostatné místnosti a doplníme ji umývátkem. Minimální koupelna - zpravidla druhá a třetí v podkroví - by měla obsahovat umývadlo, sprchový kout a WC mísu. Pokud to rozměry koupelny dovolí, vybavíme ji univerzálně vanou se skládací sprchovací zástěnou, dvěma umývadly a pračkou. Standardním řešením v domě obvyklé velikosti je společná koupelna dětí se sprchou a oddělená koupelna rodičů s hydomasážní vanou a případně také sprchovým koutem. V luxusních sídlech, jejichž úklid zabezpečuje uklízečka, nalezneme koupelnu u každé ložnice, včetně dětských a hostinských.
Šatna by měla umožnit přehledné skladování veškerého denně používaného oblečení a současně nabídnout prostor pro pohodlné převlékání. Měla by přímo navazovat na ložnici, ideální je poloha mezi ložnicí a koupelnou. U minimálních ložnic, které svými rozměry nedovolují instalaci šatních skříní, je samostatná šatna nezbytnou nutností, stává se však standardem i u obvykle koncipovaných domů. Komory a šatny pro uložení sezónního oblečení mohou být přístupné z chodeb v obou podlažích domu a svými rozměry by měly zajistit dostatek prostoru pro skříně či regály i při otevření dveří!

Úměrnost a krása
Všechny dílčí části a funkční zóny domu by vždy měly být propojeny celkovým konceptem, jednoticí myšlenkou, ze které jasně vysvítá záměr architekta. Pro náš dobrý pocit a spokojený život v domě hrají totiž kromě polohy a vzájemných vazeb místností, prostorů a komunikačních zón významnou roli také jejich rozměry a měřítko. Většina místností by měla mít jednoduché, jasné a přehledné tvary. Podlahová plocha, rozměry a světlá výška každé místnosti by měly být ve vzájemně vyváženém poměru a současně respektovat lidské měřítko. Velmi příjemný je pobyt v místnostech s půdorysem blížícím se čtverci, esteticky nejlépe působí obdélníky koncipované na půdorysu podle zásad "zlatého řezu", tedy se stranami v poměru 1:1,414 (rozměr papíru formátu A4). Pokoj se stěnami v poměru větším nežli 1:2 bude působit poněkud "vagónovitým dojmem" a při vstupu z kratší strany jej bude obtížné zařídit. Stejně jako obytné místnosti trpí touto chybou architekta také sklady, šatny a komory, kde handicap násobí skromná výměra. V úzké a dlouhé místnosti je možné umístění regálu pouze k jedné straně. Pokud jsou v místnostech niky a výklenky, měly by být plošně dimenzovány tak, aby umožnily vybavení místnosti vhodným nábytkem. Jejich poloha v místnosti by měla být na první pohled logická a záměrně komponovaná v ideální poloze. Trvalou kvalitu bydlení v rodinném domě také do značné míry určuje variabilita ve využití jednotlivých místností, které by měly být schopné během užívání domu sloužit různým účelům. Zárukou variability je dostatečná podlahová plocha, příznivý poměr stran půdorysu a kvalitní denní osvětlení.