Za okny se čerti žení...

Obytná zimní zahrada je prostorem výjimečným, je spojením mezi soukromým vnitřním prostorem a zahradou, umožňuje bezprostřední zážitek průběhu ročních období i počasí, to vše pod bezpečnou ochranou skleněného přístřeší..

Systém zimní zahrady může uspokojivě fungovat jen tehdy, pokud má majitel jasně stanovenou představu, co má jeho zimní zahrada splňovat a jak má fungovat. Podle zamýšleného využití a polohy může být vybrána vhodná technologie stavby tak, aby nemalá investice do zimní zahrady byla účelně vynaložena. Zimní zahrada pak bude opravdu sloužit svému účelu, zvyšovat kvalitu bydlení a stane se vyhledávanou klidnou oázou s množstvím přirozeného světla a příjemným klimatem.

Zimní zahrada plánovaná jako skleník pro rostliny nebo pro pasivní využití sluneční energie bude mít jiné požadavky na konstrukci a provedení než celoročně obyvatelný obytný prostor. Klima, ve kterém se bude výborně dařit rostlinám, se pro člověka může snadno stát nesnesitelným. Nejdůležitějším předpokladem pro obytné využití zimní zahrady jsou stabilní klimatické podmínky, tedy konstrukce zimní zahrady musí umožnit její využití během horkých letních dnů stejně jako za chladných zimních večerů.

Správné umístění
Aby nedošlo k přehřátí obytného prostoru, mělo by vysoko stojící letní slunce dopadat na masivní střešní plochy, naproti tomu nízko stojící zimní slunce musí procházet hluboko do prostoru. Nejlepším kompromisem pro obyvatelnou zimní zahradu jsou částečně masivní střechy se zbytkem prosklení směrem k okapu a maximálně prosklené svislé stěny. Netrváme-li u střechy zimní zahrady na dokonalé průhlednosti, může být provedena z téměř nerozbitného polykarbonátu chránícího proti UV záření. Jednoznačně nejvhodnější orientace zimní zahrady jsou západní a jižní směry, neboť zaručují nejvyšší dopad světla a nejdelší dobu využití. Záleží také na začlenění zimní zahrady do domu; i v případě, že je zimní zahrada stavěna výhradně jako rozšíření obytného prostoru, je výhodné flexibilní oddělení od obytného prostoru, například velkými prosklenými dveřmi, takže podle situace může být zimní zahrada začleněna do domu úplně nebo může tvořit vlastní tepelný systém.

Zasklení je věda
Pro splnění klimatických požadavků, to znamená zamezení úniku tepla ven v zimě, přehřívání prostor v létě a odstranění problému kondenzace vody je potřebné vysoce kvalitní zasklení. Volíme ze škály skel tepelně či zvukově izolačních, probarvených, ornamentních či bezpečnostních. U vytápěných obytných zimních zahrad vsadíme na tepelně izolační dvojskla s parametrem součinitele prostupu tepla U = 1,0 m2KW-1, i když dnes už nejsou výjimkou ani skla s hodnotou nižší. Izolační dvojskla jsou tvořena dvěma tabulemi skla, jejichž vzdálenost je vymezována různě širokými distančními profily a mezi nimiž je vzduch, vakuum nebo plyn s nízkou tepelnou vodivostí, například argon. Pro zlepšení izolačních vlastností může být na povrchu vnitřního skla nanesena tenká vrstva oxidu kovu. Tato skla dokáží v létě účinně blokovat sluneční záření, které by jinak mělo za následek přehřívání interiéru, bohužel však kromě infračerveného tepelného záření omezují významně i prostup viditelného světla do místnosti a zimní zahrada se tím i ve dne může stát příliš tmavou. Jiným způsobem je použití skel se speciální fólií, která je napnuta uvnitř izolačního dvojskla. Fólie umožňuje světlu procházet oknem, ale odráží tepelné a ultrafialové záření zpět směrem ke zdroji - to znamená, že v létě udrží teplo venku a v zimě v místnosti.