Ručení za úvěr může zkomplikovat život

Ručení je spolu se zástavou nemovitosti nejčastěji používaný způsob zajištění úvěru. Do vztahu dlužník, věřitel se tak dostává třetí subjekt - ručitel. A právě na něj a na to, jak vypadá problém ručení z jeho pohledu,  se dnes zaměříme.

Co o ručení říká zákon?
Problém ručení je upraven dvěma zákony – občanským zákoníkem a obchodním zákoníkem. Nejprve se podívejme na občanský zákoník. Ručení podle něj vzniká písemným prohlášením, jímž bere ručitel na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. Ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoliv k tomu byl věřitelem písemně vyzván. Toto ustanovení chrání ručitele. Běžně totiž věřitel dlužníka k plnění vyzívat nemusí a je jen na dlužníkovi, aby si dobu plnění pohlídal. Písemné vyzvání dlužníka věřitelem zajistí, že ručitel nedoplatí na dlužníkovu nedbalost či věřitelovu pasivitu při vymáhání dluhu. Zákon dává ručiteli možnost uplatnit proti pohledávce věřitele všechny  námitky, které by mohl namítat sám dlužník – promlčení, splnění dluhu a podobně. Věřitel je povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na požádání výši své pohledávky.

V podobném duchu se k problému ručení staví i zákoník obchodní. Podle něj ovšem není potřeba písemné vyzvání k plnění dlužníka věřitelem, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní, zejména při prohlášení konkursu. Ručitel navíc může při plnění použít k započtení pohledávky dlužníka vůči věřiteli, jestliže k započtení by byl oprávněn dlužník, kdyby věřitel vymáhal svou pohledávku vůči němu. Ručitel může použít k započtení i své pohledávky vůči věřiteli. Ručení zaniká zánikem závazku, který ručení zajišťuje, naopak nezaniká smrtí dlužníka. Jestliže ručitel uplatní vůči věřiteli neúspěšné námitky, které mu sdělil dlužník, je dlužník povinen nahradit ručiteli náklady, které mu tím vznikly.

Tolik tedy zákon. Je tedy vidět, že na problém ručení a na osobu ručitele se zákon dívá více méně z pohledu věřitele. Je to logické, protože právě pro něj musí být ručitel dostatečnou zárukou, tedy i dostatečně důvěryhodnou osobou.

Co dělat, když musí ručitel plnit?
Zatímco oba výše zmíněné zákony řeší hlavně vztah věřitel – ručitel, velice málo se tam mluví o vztahu dlužník – ručitel. Jinak řečeno, je osobám dlužníka a ručitele dána naprostá volnost v tom, jakou formou a na čem se domluví. Protože se však ručitel vystavuje často vysokému riziku, jsou v praxi většinou dohody mezi dlužníkem a ručitelem písemně uzavírány a velmi často je jejich součástí i odměna za ručení.

Ze závazku ručitele není možné se standardním způsobem bez zániku závazku nebo bez dohody s věřitelem vyvázat. Ručitel rovněž může plnění odepřít, ale jen pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem. Ručitel, jenž splní závazek, za který ručí, nabývá vůči dlužníku práva věřitele a je oprávněn požadovat všechny doklady a pomůcky, které má věřitel, a jež jsou potřebné k uplatnění nároku vůči dlužníku. Pokud závazek vůči věřiteli nesplnil ani dlužník, ani ručitel následují žaloby proti oběma.

Ručení mají poměrně v oblibě především finanční instituce.
Banky a stavební spořitelny zajištění ručením používají poměrně často. Ostatně vyplývá to i z naší tabulky. Hodnoty v tabulce uvedené jsou pro bonitní zákazníky. To znamená, že pokud si hodlá bonitní zákazník půjčit například u České spořitelny více než 100.000 Kč, musí si sehnat ručitele. Ale klienti, kteří mají problémy s bonitou a chtějí si půjčit musí shánět ručitele i při daleko nižších částkách. Pokud si chcete půjčit vyšší částky připravte se na to, že budete muset zastavit nemovitost. Ručitel musí bance prokázat svůj příjem, stejným způsobem jako dlužník. Pravidlem je, že by měl mít ručitel větší bonitu než dlužník, v opačném případě obvykle jeho ručení nebývá akceptováno. Ručitelem za úvěr od finančních institucí může být obvykle jen zletilá fyzická osoba, která je po celou dobu splácení úvěru dlužníkem v produktivním věku.  

 Tabulka: Přehled způsobu zajištění úvěrů u vybraných finančních institucí

Pokud chcete úvěr, raději neručte.
Ručit za úvěr vás však může dostat do problémů i když dlužník, jemuž ručíte splácí úvěr včas a bez problémů. A to v případě, že budete o úvěr žádat vy sami. Banky totiž často při hodnocení bonity klienta berou jeho ručitelský závazek na stejné úrovni, jako by jej sám splácel. Ručení tedy samozřejmě podstatným způsobem zhorší vaši vlastní bonitu.

Z výše zmíněných faktů vyplývá, že pokud vás váš známý, nebo rodinný příslušník požádá, zda by jste mu neručili, neodpovídejte hned. Nejprve si pořádně zvažte, jak moc důvěryhodná osoba to je a určitě přihlédněte k jeho finanční situaci. Pokud není nejlepší, raději neručte. Stejně tak bychom vám nedoporučili ručit, pokud si chcete v době, kdy bude trvat váš ručitelský závazek, vzít úvěr. Přesto vše je ručení naprosto standardním prostředkem zajištění úvěru a má na finančním trhu své pevné místo. Jen je dobré znát všechny rizika a povinnosti s ním spojené. A mějte vždy na paměti – opatrnosti není nikdy dost!