Staletý materiál pro moderní bydlení (2.díl)

Dřevo pracuje s vlhkostí
Dnešní normové požadavky na tepelnou ochranu budov jsou již tak náročné, že vyžadují u lehkých staveb pro bydlení hodnotu součinitele prostupu tepla U = 0,3 Wm-2K-1. Trám ze suchého smrkového dřeva o tloušťce 25 cm dosahuje výpočtové hodnoty U zhruba 0,6 Wm-2K-1, takže abychom vyhověli současné platné normě, musela by tloušťka masivní stěny dosáhnout 50-60 cm. Stavby pro rodinné bydlení se proto většinou zevnitř doplňují ještě o vrstvu tepelně izolační (případně další podle typu konstrukce), zaklopenou obkladovými palubkami.
Dřevo dokáže příznivě ovlivnit i vnitřní mikroklima. Voda není ve dřevu pevně vázána, ale kolísá v závislosti na vlhkosti okolního vzduchu. V jednom metru krychlovém dřeva může být vázáno od 25 až do 200 litrů vody a dřevo se stále bude chovat jako suché až polosuché. Je-li vlhkost vnitřního vzduchu nízká, uvolňuje dřevo vlhkost do prostoru a naopak. Dřevo ve větším množství tak slouží jako stabilizátor prostorové vlhkosti, což je základní předpoklad pro zdravé bydlení. K výměně vlhkosti mezi dřevem a vzduchem přispívá i vysoká difúzní propustnost dřeva pro vodní páru, takže při správném systému větrání v interiéru nevznikají plísně a vždy přítomná vodní pára nekondenzuje.

Hoří, ale bezpečně
Stále zažitá je představa o tom, že dřevo hoří jako papír. Požáry v bytech vznikají hlavně vznícením snadno hořlavých materiálů - textílií, nábytku, plastů v důsledku špatného zacházení s otevřeným ohněm a elektrickými spotřebiči nebo pro vadný stav energetických rozvodů a neodbornou manipulaci s nimi. Typ stavební konstrukce za vznícením téměř nikdy nestojí a nehořlavá staviva celkem logicky ničivý oheň z lidských obydlí nevytlačila. Na základě zkušeností z praxe se ukázalo, že požární odolnost dřevěných konstrukcí je podstatně vyšší, než by odpovídalo skutečnosti, že jde o hořlavý materiál. Je to dáno mimo jiné tím, že dřevo obsahuje vždy tak zvanou rovnovážnou vlhkost, tedy vodu, která se musí nejdříve odpařit. Zatímco drobné dřevěné předměty snadno shoří, u objemných dřevěných kusů pronikne oheň do zhruba centimetrové hloubky a jeho další postup se výrazně zbrzdí nebo až zastaví, neboť povrchová vrstva zuhelnatí, brání přístupu kyslíku a další hoření je zpomaleno. Vlastní hoření tak trvá dlouho a pevnost konstrukce je pro hasiče předvídatelná na rozdíl například od oceli, která při dosažení určité teploty kolabuje náhle a bez varování. Hořící dřevěný trámový strop tak, možná paradoxně, přežije déle než keramický strop vložený do ocelových profilů, které se vlivem tepelných deformací a ztráty pevnosti zřítí mnohem dříve a nečekaně. Garantovaná výpočtová hodnota požární odolnosti 20 cm silné roubené stěny je 50 minut (jestliže uvážíme míru bezpečnosti výpočtů, je skutečná hodnota výrazně vyšší). Nezanedbatelným faktem je i to, že při požáru dřevěné stavby nevznikají životu nebezpečné zplodiny v takovém rozsahu jako při požáru stavby s běžným zastoupením umělých materiálů.

S vědomím možností
Konstrukce dřevěného roubeného domu má své zákonitosti v základním dělení vnitřního prostoru, které je nutno respektovat, ale vnitřní dispozici je možné téměř libovolně upravit lehkými sendvičovými příčkami. Vlivem sesychání a bobtnání dřeva dochází ke značným objemovým změnám, se kterými je nutno počítat při utváření okenních a dveřních otvorů, aby při sesychání dřeva nedošlo k deformaci rámů oken a nebo popraskání skel. Srubová stavba postavená z čerstvé kulatiny sesychá za rok o 4 až 6 cm! Používáním řeziva proschlého minimálně 2 roky se podstatně sníží sesychání a sesedání stavby.
Při navrhování roubených staveb je vhodné vycházet z charakteru architektury dané oblasti. Typická roubená chalupa z Valašska se liší od roubenky západočeské; do českého prostředí by už vůbec neměl být vnášen styly alpské či bavorské anebo kanadské sruby. Vyplatí se vsadit na staletími dokonale ověřené technologické postupy a zkušenosti místních tesařů; vždyť stavět lze i moderní roubenky.