Rumunské finančnictví: hřejivé zítřky

... a perspektivou evropské integrace. Procesy intensifikace konkurence finančního prostředí, růst bankovních aktiv v závěsu s růstem HDP se plně rozvinuly po krizi v roce 1999.

Restrukturace bankovnictví, zahájená v roce 2000, předcházela významná bankovní krize, kdy došlo k uzavření největší banky na trhu, BANCOREXU, což Rumuny stálo nejméně  miliardu eur a následné, většinou úspěšné privatizace dalších bank. Otevření trh západním bankovním skupinám, následovaly masivní kapitálové infuse a opatrnické přešlapování mezinárodních vystřídaly organizované nájezdy západních bankéřů.

Úvěry poskytované bankami měly oscilující trajektorii, rostouce o 87 procent v 1997, o rok později padaje o 3 % a pokračuje v pádu o 11 % v roce 2000. Do konce roku 2001 se fluktuace zpomalily a expanze úvěru rostla mírou 50 % ročně, jak se ukazuje v bankovních reportech z minulých let.

Jedním z nejdůležitějších indikátorů rozvoje bankovního systému je zvětšení proporce půjček poskytovaných fyzickým osobám a to od 5,7 % in 2000, až po 35,2 % in 2005, v době kdy váha objemu podnikových půjček na celkovém úvěrování spadla ze 76,8 % na 53,6 %. Pád významu financování státních firem nejlépe reflektuje statistika poukazující na fakt, že úvěry poskytnuté společnostem ve státním majetku se ze 14,5 % v roce 2000 snížily na 5 % v roce 2005.

Míra konkurence v Rumunsku nesmírně vzrostla a vedla ke snížení průměrné úrokové miry  z 15 %, v roce 1998, na 7,3 % v roce 2004.  Vzhledem k tomu, že tři čtvrtiny bankovních zisků pocházejí z úroku, je nasnadě, že relativní výnosy významně klesly. Od bulharského bankovního systému, který procházel podobným vývojem se Rumunské bankovnictví liší především úvěry poskytovanými v zahraničních měnách, a to jak podnikům, tak fyzickým osobám. Vklady v lei jsou dostatečné na pokrytí poskytnutých úvěrů v národní měně.

Situace v cizích měnách je však jiná a ohrožená nedostatkem zahraničních měn. Růst valutových úvěrů byl umožněn díky infuzím valutového kapitálů a krátkodobým půjčkám, poskytovaným ze zahraničí. Pokud by však apetit zahraničních investorů investovat do Rumunská ve vlastních měnách klesnul, mohl by Rumunský bankovní system zaznamenat vážná rizika díky nedostatku cizí měny. I tak je však Rumunské bankovnictví solidně připraveno využít růstu regionu a dobře na něm vydělat: infrastruktura byla modernizována a na místě.

Růst vkladů na účtech mas zaznamená v následujících letech větší růst nežli na firemních účtech. Podle odhadů, mezi lety 2005 a 2008 by růst vkladů fyzických osob měl dosáhnout až 18 % nárůstu, zatímco aktiva by měla stoupat o 15 % ročně. Mezi lety 2000-2005 růst vkladů dosahoval téměř dvojnásobku, 33 %. Faktem je, že investiční fondy, které ve střední Evropě již vydobyly své místo na slunci přízně široké populace, drží v Rumunsku stále ještě skromné pozice. Koncem června se suma prostředků obhospodařovávaných investičními fondy v Rumunsku dosáhla téměř 140 milionů eur, zatímco hodnota vkladů dosáhla 20 miliard eur tedy vice 150 násobek. Jestliže před pěti slety se investiční fondy staraly o 0,5 % HDP středoevropských zemí, v roce 2005 to již bylo 8 %. Podobný vývoj lze očekávat i v Rumunsku.

V roce 2005 dosáhla aktiva v Rumunsku působících bank 35 miliard eur, tedy 45 % Rumunského HDP a poskočila tak ze 37 % HDP v předminulém roce. I tak je Rumunsko bohužel pozadu. Podle poslední studie banky UniCredit dosahují aktiva 17 středo- a východoevropských států až 66 % sumy analyzovaných zemí a Rumunsko má v tomto ohledu ještě co dohánět.

Rumunsko je však velmi zajímavou zemí z pohledu ziskovosti. Do roku 2008 je očekáván 11 % růst bankovních zisků. Otázka kolik z těchto zvyšujících se zisků uvidí vkladatelé a kolik zůstanou v sejfech majitelů bank.

 
Autor pracuje pro korporátní divizi BRD Société Générale v Bukurešti.