EINTOPF

V tomto prázdninovém speciálu vám přinášíme rozhovory se zahraničními studenty, kteří navštěvují české univerzity. Kromě zajímavých postřehů ze studentského života se můžete těšit i na jejich domácí kulinářské speciality. V prvním díle vám představíme Benjamina Goldschmidta ze Švýcarska

Benimu je 24 a narodil se v Berlíně. Má německé a švýcarské občanství. Hovoří šesti jazyky, mezi nimi i velmi dobře česky. Studoval v Ženevě, Damašku, a Praze. Na střední škole strávil rok v Rusku. V současné době byste ho našli bloumat s milým úsměvem po chodbách brněnské FSS.

Co tě přivedlo ke studiu v Čechách?
Věděl jsem, že ve Švýcarsku zůstat nechci. S Brnem jsem se seznámil, když jsem byl vloni na Erasmu v Praze. A moc se mi tady líbilo. Potom jsem se seznámil se Zuzkou (přítelkyně, studuje v Praze). A to jsou asi důvody, proč jsem zůstal v České republice. Minimálně si tu chci dodělat bakaláře. (Teď je v prvním ročníku.)

Kde ses naučil tak dobře česky?
V rámci toho Erasmu jsem byl na měsíc na intenzivním jazykovém kurzu v Brně.

Ty jsi studoval i v Praze. Proč ses rozhodl dodělat si bakaláře právě v Brně?
Když jsem v rámci střední pobýval v Rusku, bylo to v takovém menším městě nedaleko Petrohradu. Natolik mě jeho atmosféra dojala, že jsem si uvědomil, že pro mě kosmopolitní velkoměsta nejsou. V lidech tam bují anonymita. Menší města si více uchovávají svoji osobitou kulturu. Vztahy mezi lidmi jsou tam užší.

Jak ses dostal do Damašku?
Já jsem se na gymplu učil dobrovolně arabsky. Pak jsem chtěl na tři měsíce do Sýrie. Ale z různých důvodů jsem se tam nakonec rozhodl zůstat celý rok. Bylo to velmi zajímavé. Samozřejmě je tamější kultura v mnoha ohledech odlišná. Lidé jsou tam úplně bezvadní.

Jak se liší studentský život ve Švýcarsku od toho zde?
Tady je úplně jiný vztah studentů ke škole -ať už k ní máte negativní nebo pozitivní vztah, nějakým způsobem se s ní identifikujete. To jsem v Ženevě nezažil. Tam není "student" vnímáno jak nějaký status. Nemají žádné výsady. Kouká se na vás stejně jako třeba na učně nebo dělníka.

A co mimoškolní zábava?
Tady je statisticky mnohem větší pravděpodobnost, že celá parta přátel budou studenti. Ve Švýcarsku se to méně diferencuje podle studentského statutu. Co se obsahu zábavy samotné týče, je to podobné.

Můžeš porovnat kvalitativní úroveň tvého oboru v Brně a na ženevské univerzitě?
Řekl bych, že je to srovnatelné. Možná mě trošku zklamal jen přístup k výuce cizích jazyků - přijde mi zvláštní, že např. italštinu nelze studovat jako naprostý začátečník, ale pouze máte-li už nějaký základ.

Liší se nějak přístup učitele ke studentům?
Rozhodně. V Ženevě bylo v jednom ročníku na mém oboru kolem 600 studentů - u nás je to totiž nastaveno tak, že univerzita musí přijmout všechny, kteří chtějí daný obor studovat. Prostorové kapacity tomu ale mnohdy neodpovídají. Je zcela běžné, že se závěrečné zkoušky píší ve výstavních halách nebo letištních hangárech, které si škola pronajme. U vás jsou učební skupiny menší. Taky je fajn, že se učitelé účastní různých studentských akcí, kde se s nimi můžete seznámit i z jiného pohledu.

Jak je to ve Švýcarsku se studentským ubytováním?
U nás jsou koleje, ale čekací doba je tak dlouhá, že většina lidí to musí řešit jinak. Vzhledem k tomu, že v Ženevě je poměrně velké množství opuštěných domů, spousta lidí tam prostě squattuje. (pozn.r. zaberou opuštěný dům a ilegálně v něm bydlí) Tak jsem bydlel i já. Je tam sice určité riziko, že na vás přijde policie, ale vzhledem k opravdu velkému počtu těchto míst, to až tak riskantní není.

Jak se k tobě chovají čeští studenti? Myslíš, že se k tobě chovají jinak, protože jsi cizinec?
Ano, ale jen v pozitivním smyslu. Jsou velmi přítelští. Dalo by se dokonce říct, že nestačím vyhovět všem pozváním, abych šel s někým ven. Je to fajn.

Na co by ses chtěl zaměřit do budoucna?
To je samozřejmě všechno dost otevřené. Jednou z možností je určitě práce na ambasádě. Zúročil bych tam moje jazykové znalosti a uspokojil by tu moji věčnou neposednost na jednom místě. Je to docela zvláštní stav - nevydržím dlouhodobě ve Švýcarsku, ale jakmile odjedu za hranice, strašně mi chybí.

A ještě třešinka na závěr- Beni se s námi podělil o recept na tradiční švýcarské jídlo:

Basilejská polévka z mouky

Přísady:
80 g mouky
2 polevkové lžice tuku
1,5 l hovězi vývar
strouhaný sýr

Postup:
1) Roztavit tuk v hrnci, při vysoké teplotě na něm za stálého míchání pražit mouku.
2) Odebrat z ohně a zalít za rychlého míchání horkým vývarem.
3) Během 3/4 až celé hodiny vařit na mírném ohni, příležitostně zamíchat.
4) Rozlévat polévku do teplých talířů, dle přání posypat sýrem.

En Gusste! aneb Dobrou chuť!

Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.