Česká ekonomika se svým výkonem vrátila o 9 let zpátky

VLÁDNÍ ZPRÁVA O STAVU SPOLEČNOSTI TVRDÍ: Jiří Vavroň Alexander Mitrofanov Česká republika se v roce 1999 ve skutečnosti nachází přibližně tam, kde byla v roce 1990, tedy bezprostředně po změně režimu v listopadu 1989. K tomuto závěru podle řady určujících ekonomických měřítek došla Zemanova vláda ve své zprávě o stavu české společnosti. Nekompetentním vedením transformačního procesu pravicovými vládami došlo v letech 1991 až 1992 ke zhruba dvakrát tak velkému propadu hrubého domácího produktu (HDP), než bylo nutné. Ještě horší je současný vývoj, kdy dochází k hospodářskému poklesu a země Evropské unie se nám vzdalují. Průměrný hospodářský růst je v EU okolo dvou procent. V ČR se však hrubý domácí produkt loni propadl podle předběžných odhadů o 2,6 procenta a rovněž letos se čeká hospodářský pokles okolo 0,2 procenta. HDP dosud ještě nedosáhl své reálné výchozí úrovně z roku 1989. Průmyslová výroba je nyní o 16 procent nižší a zemědělská dokonce o 30 procent, upozorňuje zpráva. Ekonomická nestabilita ČR není podle ní důsledkem standardního cyklického vývoje, ale projevem hluboké strukturální systémové krize. Za jednu z příčin prohlubování krize označuje zpráva dezinflační politiku České národní banky, která byla restriktivní víc, než bylo nezbytné z hlediska snížení vnější nerovnováhy - tento názor z vládní zprávy odpovídá i pohledu Václava Klause. Politika ČNB, zaměřená na snížení inflace, by měla být skloubena s růstem ekonomiky, konstatuje zpráva. Hrubá zahraniční zadluženost ČR již roku 1996 přesáhla tzv. bezpečnou úroveň. Předpokládaný podíl zahraničního zadlužení činil koncem roku 1998 již 43 procent HDP, přičemž za kritickou se považuje hranice 40 procent. Zmíněné zadlužení činilo loni koncem třetího čtvrtletí 24,4 miliardy dolarů, zatímco v roce 1989 za celé Československo 7,9 miliardy USD. Nezaměstnanost - již 8,1 procenta (417 tisíc lidí bez práce) - není zatím výsledkem potřebné změny struktury průmyslu, ale pouze toho, že podniky nemají odbyt (pokles průmyslové výroby v prosinci loňského roku ve srovnání s prosincem 1997 o 9,4 %), a proto propouštějí zaměstnance. Příjmová situace domácností zaměstnanců se za loňská první tři čtvrtletí proti stejnému období 1997 zhoršila o tři procenta. Zatímco v EU roste produktivita práce o 2,5 procenta ročně, v ČR jen o 0,5 procenta. Podíl klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech českých bank dosáhl podle vládního materiálu třetinového podílu. Nejhorší je však stav českého průmyslu. Prioritní otázkou, kterou by se měla vláda zabývat, není rychlé dovršení privatizace, ale náprava nefunkčnosti již zprivatizovaného veřejného sektoru, tvrdí se ve zprávě. Nejlepší výsledky podle srovnání výše přidané hodnoty na zaměstnance mají podniky se zahraniční účastí, následovány státními podniky. Nejhorší jsou firmy privatizované kupónovou metodou. V podnicích a institucích, kde má stát účast, musí být okamžitým krokem aktivní výkon vlastnických práv státu. Bankroty i prodeje podniků kvalitním zahraničním strategickým investorům budou nyní nezbytné v širším rozsahu, než by tomu bylo při úspěšné privatizaci, zdůrazňuje vládní materiál. Podle něj se "tváří v tvář krizové situaci českého hospodářství" musí stát společnou prioritou vlády i ČNB obrat k růstu. Zpráva upozorňuje, že z nezdařeného způsobu privatizace vznikl nový druh kriminality, který prorostl i do státního aparátu. Kritizuje, že v ČR neexistují nedbalostní hospodářské trestné činy. Zdroj: Právo 25.2. 1999