Teplo pod nohama (1.díl)

Podlahové vytápění je základem nejlepší tepelné pohody, jakou mohou otopné systémy nabídnout.

Ve vztahu mezi teplotou a vlhkostí vzduchu v místnosti platí jednoduchý vzorec - čím je vzduch teplejší, tím by měl být i vlhčí. A právě zajištění správné tepelné pohody je úkol, který musí vyřešit otopná soustava v každé místnosti. Teplota vzduchu, která je doporučena pro daný typ místnosti, je uvedena v normě ČSN 060210 (například pro ložnici je to 18 oC, pro koupelnu 24 oC). Relativní vlhkost je doporučena pro zimní období v rozmezí 20-40 procent, v létě pak 40-60 procent. Správně navržený, provedený a udržovaný topný systém je základem k udržení tepelné pohody prostředí v každé budově, nejen v rodinném domě. A rovněž nejen v rodinném domě tento topný systém musí být navržen tak, aby jeho provoz a regulace byly úsporné a pro člověka uživatelsky příjemné.

Teplo zdola
Podlahové vytápění patří k sálavému typu vytápění: nejprve se ohřeje velká plocha (v našem případě podlaha) a od ní se teprve ohřívá vzduch v místnosti. Teplo tedy sálá z podlahy do vzduchu. Rozložení teploty v místnosti je u podlahového vytápění pro tepelnou pohodu člověka jednoznačně výhodnější, než je tomu u vytápění konvekčního, kde je nejprve ohříván vzduch v okolí otopných těles (umístěných povětšinou pod okny) a tento vzduch teprve ohřívá stěny, strop či na posledním místě podlahu. V případě podlahového vytápění je nejteplejším místem podlaha, což vnímáme velice příznivě, ve výši hlavy je výrazně chladněji a u stropu je teplota nejnižší. Rozložení teploty v místnosti je velmi blízké ideálnímu teplotnímu profilu. Navíc proudění vzduchu je v případě sálavého vytápění minimální na rozdíl od vytápění konvekčního. Obzvláště alergiky je tento fakt vnímán velice příznivě, sálavé teplo stoupá vzhůru velmi pomalu a není tedy zdrojem víření prachu v místnosti. V případě podlahového vytápění je důležitým pozitivem také hledisko ekonomické. Pokud vytápíme místnost podlahou, lze teplotu v této místnosti snížit o 1 až 3 oC oproti systému s konvekčními otopnými tělesy. Toto snížení teploty, kterou máme nastavenu na regulaci vytápění, jen o jeden jediný stupeň Celsia znamená roční úsporu energie na vytápění ve výši tří procent! Investice vynaložená do pořízení podlahového vytápění bývá sice o něco vyšší než u otopných soustav s konvekčními tělesy, nicméně se nám vrátí prostřednictvím minimalizace provozních nákladů.

Domu na míru
Velikost domu je důležitým kritériem pro správnou volbu otopného systému vůbec. U malého přízemního domu pro 2-4 obyvatele je vhodné volit do vytápěcí soustavy lokální topidla a podlahové vytápění, v tomto případě nejlépe elektrické. U většího domu, uvažujeme přízemní dům pro 4-6 osob, volíme otopnou soustavu s etážovým teplovodním topením a podlahové topení teplovodní. U rodinných domů vícepodlažních a vícegeneračních by bylo vhodné volit topení ústřední (kotelna v domě například v suterénu) a otopná tělesa konvekční v kombinaci s teplovodním topením podlahovým. Výše uvedené členění je však opravdu velmi hrubé, neboť v rámci jednoho, byť menšího domku, lze topné systémy dále kombinovat v závislosti na dalších kritériích.
Podlahové vytápění teplovodní volíme tehdy, pokud chceme podlahou vytápět celý dům či jeho velkou většinu, nebo v případě, že podlahové vytápění pouze doplňujeme otopnými tělesy konvekčního typu. Zdrojem tepla je kotel, v němž se ohřívá topná voda, která je pak trubkami rozváděna k topným tělesům a do trubek uložených v podlaze. Návrh otopné soustavy v tomto případě však musí provádět odborník, který ví, že topná voda vedená ke konvekčním tělesům - radiátorům může mít teplotu až 80 oC na rozdíl od topné vody vedené k podlahovému vytápění: nesmí přesáhnout teplotu 35-45 oC. I teplovodní podlahové vytápění může být prováděno dvěma způsoby - mokrým i suchým procesem. V prvním případě jsou trubky (většinou ze speciálních plastů či mědi) zabetonovány ve skladbě podlahy do betonové mazaniny, která zároveň tvoří akumulační vrstvu. Trubky jsou ukládány v předem výpočtem určených rozestupech, které jsou zajištěny pomocí systémových desek, montážních lišt a dalších pomůcek, jež jsou součástí topného systému vybraného dodavatele. V případě suchého procesu jsou trubky již připraveny na prefabrikované desce, která je součástí skladby podlahy. Celková tloušťka desky, v níž se nacházejí trubky teplovodního podlahového topení, bývá 10-16 cm. Teprve nad touto vrstvou je uložena nášlapná vrstva podlahy, kterou vidíme a kterou pečlivě vybíráme s ohledem na topný systém i náš vkus.
Pokud musíme topit pomocí elektrické energie, jako nejvhodnější se jeví podlahové vytápění přímotopné, kdy pod podlahovou krytinu je uložena rohož s vetkaným odporovým drátem. Lze samozřejmě pomocí elektrického kotle připravovat topnou vodu pro teplovodní podlahové vytápění, nicméně je nutno nechat posoudit odborníka - projektanta topenáře, zda nejde o neekonomický způsob vytápění. Zcela bez diskuse je použití topných rohoží pro vytápění malých ploch (například koupelen), kde by se nevyplatilo v domě budovat dvojí rozvod topné vody (nízkoteplotní a pro radiátory). Své opodstatnění má elektrické přímotopné podlahové vytápění zejména v případě rekonstrukcí, kdy lze topné rohože lepit přímo na stávající dlažbu a do lepidla pokládat novou keramickou dlažbu.