Hrubý domácí produkt se v loňském roce propadl o 2,7 procenta, což je vůbec nejhorší
výsledek v novodobé historii České republiky. Ani další statistická čísla o vývoji
ekonomiky nedávají důvod k optimismu. Průmyslová i stavební výroba klesá, roste
nezaměstnanost, snižuje se vývoz. Hospodářství země je v krizi a čtvrtletní výsledky navíc
potvrzují, že propad se prohlubuje. Ekonomové i vláda přesto tvrdí, že už ve druhé
polovině roku může přijít mírné oživení. To ale neznamená, že by ekonomika byla z
nejhoršího venku. Statistická čísla budou lepší než letos jednoduše proto, že horší už snad
být ani nemohou. Mírný růst ekonomiky bude možná táhnout spotřeba domácností a
vlády, což nikterak nezakládá na dlouhodobý růst. Vládní kasa se jednou vyčerpá a i
nákupní horečka domácností po čase klesne. Státní zakázky mohou držet určité stavební
či ocelářské podniky nad vodou pět, šest let. Silnice či železniční tratě však nelze stavět
donekonečna a podniky, které na vládních zakázkách budou pracovat, se pak ocitnou ve
stejné situaci jako dnes. Pro výraznější impuls ekonomiky v dané chvíli chybí kapitál. Ten
by ekonomika mohla získat kupříkladu snížením daní, což je za současného systému
sociálního pojištění jen málo reálné. Jeho případná změna si přitom vyžádá několikaletou
přípravu a hospodářství potřebuje kapitálovou injekci co možná nejdříve. A to nebude
nijak snadné. Řešení sice zná každý ekonom- obnovení přílivu zahraničních investorů,
dokončení privatizace bank a restrukturalizace průmysluvláda však zatím přešlapuje na
místě. Pobídky pro zahraniční investory sice vylepšila, ovšem budoucnost privatizace bank
a revitalizace průmyslu je stále nejasná. Přitom zejména v privatizaci bank není důvod
otálet. Základní přípravu už zabezpečil úřednický kabinet Josefa Tošovského, Zemanova
vláda ji musí jen spustit. Čím dříve to udělá, tím lépe. Nemá cenu si nechávat příjmy z
prodeje bank na další roky. Škody, které nynější krize v hospodářství napáchá, pak
mohou být ještě hlubší.
Zdroj: LN 24.3. 1999