Kouzlo nespoutaného živlu (1.díl)

Podmanivé plameny ohně působí na lidské emoce odpradávna, i když způsob jejich využití se dávno změnil.

Krby i krbová kamna by měly být v místnosti navrženy tak, aby nenarušovaly prostorovou koncepci, splňovaly bezpečnostní požadavky a respektovaly styl interiéru. Měly by vždy stát mimo hlavní komunikační osy, abychom je nemuseli každý den několikrát obcházet. Jejich poloha by měla být významná, důstojná a současně klidná, nabízející přiměřený intimní prostor pro odpočinek a relaxaci. Nejobvyklejší poloha krbu je u vnitřní mohutnější akumulační zdi, kterou mohou výhodně a skrytě vést rozvody teplého vzduchu do místností v podkroví. Zeď v sobě současně nenápadně ukryje komín a zaručí mu dostatečnou účinnou výšku. Atraktivní variantou klasického předsazeného krbu je krb zapuštěný do stěnové konstrukce tak, že oheň za elegantními prosklenými dvířky vypadá jako živý obraz na stěně. Toto řešení výborně souzní s moderním interiérem v minimalistickém stylu. Tradičně oblíbená je poloha krbu v rohu, kde oživí těžko využitelný prostor a dobře zapadne i do nevelké místnosti. Stejně jako poloha u zdi však často znemožňuje vizuální kontakt s krbem z jídelní i pobytové části domu. Tento problém velmi efektně a prakticky řeší oboustranný krb umístěný v centru dispozice tak, že přirozeně odděluje jídelní zónu domu od obytné a současně citlivě respektuje vzájemné prostorové a optické vazby. Prostorově odvážnou variantou je centrální umístění otevřeného krbu se čtvercovým, ortogonálním nebo kruhovým ohništěm, kolem kterého je uspořádáno sezení. Krb se v této pozici stává opravdovým srdcem a přirozeným středobodem rodinného života. Centrální poloha se bude nejlépe vyjímat ve velkoryse koncipovaných prostorech. Svou lehkostí nás ohromí hypermoderní krby zavěšené na vlastním kouřovodu, jejich protipólem jsou krby bez komína se speciálním spodním odtahem spalin. Zavěšený a často zcela prosklený krb nabízí možnost sledování mihotavých plamenů z každého místa v místnosti a současně výrazně usnadňuje úklid svého bezprostředního okolí. Netradičním řešením kombinujícím výhody stěnového a centrálního krbu je krb nárožní, který je dobře viditelný z obou částí obytného prostrou ve tvaru písmene L. Zcela zvláštním typem je pak krb trvale zakrytý nenápadnými či naopak zdobenými dvířky, která se jako okenice otevírají pouze po dobu topení v ohništi a vytvářejí mu nestandardní atraktivní rámec. Zajímavé možnosti také nabízí netradiční pozice krbu v obvodové stěně. Krbový portál mohou efektně orámovat navazující velkoryse prosklené plochy francouzských oken se stále se proměňujícími obrazy přírody v zahradě. Komínové těleso lze současně využít pro venkovní krb na terase.

Otevřený krb
Otevřený krb je stále velmi oblíbený pro bezprostřední kontakt s ohněm. Není sice natolik účinným zdrojem tepla jako krby vybavené krbovou vložkou, nabízí však výrazně příznivější psychologické i fyziologické účinky na náš organismus. Účinnost otevřeného dekorativního krbu se pohybuje pouze mezi 5 a 15 procent a svou roli proto nejlépe zastane v přechodných obdobích roku, kdy ho využijeme pro příležitostné vytápění v kombinaci se standardním ústředním topením. Sálavé teplo, které poskytuje ohniště, si vychutnáme pouze v bezprostřední blízkosti krbu a prohřátí celé místnosti nebude optimální. Podmínkou pro dostatečný tah otevřeného krbu je přiměřeně velká místnost, odkud si krb nasává vzduch. Aby při užívání krbu nedocházelo přirozeným rozdílem teplot a tlaku vzduchu v místnosti a nad střechou k úniku teplého vzduchu z místnosti komínem, je třeba instalovat komínovou klapku. Další podmínkou dokonalé funkce krbu jsou správné návrhové parametry: poměr velikosti portálu k prostoru, jehož je součástí, správné tvarování zadní stěny a její napojení na sopouch komína, tvar a řešení samotného ohniště a kouřové komory. Návrh krbu je proto nezbytně nutné svěřit odborníkovi, který dokáže navrhnout krb na míru či dodat krb typový. Účinnost otevřeného krbu můžeme zvýšit až na 45 procent instalací výměníku pro ohřev vzduchu nebo vody a současně těžkou konstrukcí kumulující teplo, které postupně uvolňuje do místnosti i po dohoření ohně. Při současném doplnění otevřeného ohniště celoskleněnými dvířky začíná krb fungovat podobně jako kamna a oheň je pak možné lépe regulovat.

Uzavřený krb
Protože krbová vložka změnila původně sálavý způsob vytápění na efektivnější teplovzdušný, její instalací získáme uzavřený teplovzdušný krb. Celková tepelná účinnost krbů s vložkou dosahuje 60-80 % a proto se uzavřené krby stávají plnohodnotnou součástí koncepce otopné soustavy celého domu. Ostatní prostory v domě dokáží vytopit prouděním teplého vzduchu vhodně tvarovanými kanály popřípadě doplněné nuceným oběhem, kterým můžeme teplo přivést i do vzdálenějších místností v podkroví. Teplovodní krby využívají místo vzduchu jako médium vodu, která proudí skrze vodní výměník v krbové vložce a ohřívá otopná tělesa v jednotlivých místnostech. Krbová vložka uzavírá ohniště speciálním odolným keramickým sklem, které účinně zamezuje pohybu sazí po místnosti a téměř nenarušuje vizuální kontakt s ohněm. Pro ty, kteří se nechtějí vzdát bezprostředního kontaktu se šlehajícími plameny a žhavě dýchajícími kousky uhlíků, nabízejí dodavatelé různé způsoby otevírání skleněných dvířek vložky. Protože dvířka otevíravá v postranních čepech jsou nepraktická a nebezpečná, nejoblíbenější jsou dvířka posuvná horizontálním nebo vertikálním směrem. Vložky rozdělujeme podle použitého materiálu na litinové a plechové a podle konstrukce na jednoplášťové, dvouplášťové a kombinované. Litina je tradičním materiálem pro výrobu tepelně namáhaných dílců, protože dobře odolává vysokým teplotám, teplotním výkyvům i kouřovým plynům. Její hlavní nevýhodou je křehkost a po čase lomivost, která se zvyšuje spolu s dobou užívání. Plechové krbové vložky jsou vyrobeny ze žáruvzdorných plechů ze speciálních ocelí. Jsou levnější nežli vložky litinové a umožňují větší variabilitu, zevnitř je však nutné je chránit šamotovou vyzdívkou. Jakékoliv závady na obou typech vložek jsou po jejich obezdění velmi obtížně opravitelné. Životnost vložek je při správné údržbě přibližně 15, maximálně 20 let. Jednoplášťové vložky dosahují na svém povrchu teploty až 400°C a proto musí být obezděny materiály dobře odolávajícími teplu. Teplota vzduchu mezi plášti dvouplášťové vložky nedosahuje tak vysokých hodnot a architektonický vzhled krbu může být svobodnější a výtvarně odvážnější. Postupným vývojem vznikla vícekomorová vložka, která opláštěním brání pronikání kouře při otevření vložky zpět do místnosti.