Jak vyzrát na milionářskou daň

Již dlouho jsou majetková přiznání velice diskutovaným tématem. V současné době se tato problematika, díky nejisté politické situaci, dostala do pozadí. Přesto hrozba budoucího zavedení stále trvá.

Majetková přiznání by sloužila k souhrnné evidenci majetku v držení fyzické osoby. Jednalo by se o například o movitosti, nemovitosti, podíly na společenstvech, cenné papíry či vklady ve finančních institucích. Dosavadní návrhy politických stan počítaly se nutností podat přiznání v případě překročení určité hranice o kterou se vám navýšily příjmy během uplynulého daňového období. Osoba, která podala přiznání by pak, po vyzvání finančním úřadem, měla prokázat, že k majetku přišla legální cestou.

Tato majetková přiznání by měla sloužit především při boji proti korupci a měla by zvýšit informace státu o majetku soukromého sektoru. Dalším krokem by pak bylo zavedení tzv. milionářské daně.

Otázkou je, zda majetková přiznání nejsou zbytečnou zátěží. U většiny majetku bude v podstatě docházet k dvojí evidenci. Nemovitosti jsou již zapsány v katastru nemovitostí, informace o podílech ve společnostech získáte v obchodním rejstříku, auta na dopravním inspektorátu, peněžní prostředky spravují finanční instituce.

Ani zavedení daně z majetku není úplně logické. Především bude docházet k dvojímu zdanění (současná existence majetkových daní). Uvědomme si, že státní rozpočet především plní daně nepřímé a příjmové. Majetkové daně se podílejí na příjmech pouze asi z 5 %. Dá se proto předpokládat, že ani zavedení této „milionářské“ daně nebude nijak zásadní pro budoucí vývoj státního rozpočtu.

Pokud si připustíme tyto skutečnosti, vyplývá nám že zavedení majetkových přiznání bude spíše politickým rozhodnutím, než čistě ekonomickým. Náklady, které vyplynou z této povinnosti určitě převýší přínosy. Často se mluví o dalším zatížení úřadů, které se budou přiznáním zabývat. Dle mého názoru tím budou mnohem více trpět občané. Vyplnění daňového přiznání není jednoduchou a hlavně jednoznačnou záležitostí. Zavedením další daně určitě nedojde k zpřehlednění daňového systému, ve kterém se již nyní dobře orientují pouze daňový poradci. A hodina takového poradce něco stojí. Takže kromě samotné daně, zaplatíme i za služby poradců.

Milionářská daň není výmyslem českých politiků. V Evropě se s tímto druhem daně setkáme například ve Francii, Švédsku, Lucembursku, Finsku, Španělsku, Slovensku či Maďarsku.

Francie je státem, kde je všeobecně vysoká daňová zátěž. Z důvodu zavedení daně z bohatství dochází k hromadným emigracím milionářů do sousedních států, např. Belgie. Dalším ne příliš promyšleným krokem je zavedením vysoké daně z nemovitostí bez ohledu na příjem. Důsledkem toho je platební neschopnost u lidí, kteří vlastní nemovitosti s rostoucí hodnotou.

Za milionářskou daní nemusíme jít daleko. V srpnu letošního roku byla schválena i v sousedním Slovensku. Jako dolní limit pro odvod daně je stanoven příjem ve výši 47.000 Sk (asi 37.000 Kč). Zajímavá situace je také v Maďarsku. Výrazný deficit veřejných financí a zadlužení vlády přiměly politiky k zavedení dvou nových daní. Tzv. Petty cash tax (neboli daň z hotovosti) začne platit od začátku příštího roku. Solidarity tax již platí pro právnické osoby a fyzické osoby u kterých roční příjem přesahuje asi 700.000 Kč jej pocítí od ledna roku 2007.

Hlavní důvody zavedení těchto daní jsou přitom jednotné v celé Evropě. Jedná se o vysoké sociální výdaje a rozpočtové deficity.

Z celého předešlého textu vyplývá jedna otázka. Lze se legálním způsobem vyhnout této dani? Odpověď na tuto otázku nemusí být zas až tak složitá, jak se na první pohled může zdát. Již nyní existují způsoby pomoci kterých lze ochránit vlastní majetek. Michal Friedberger ze společnosti Akont, která byla odborným garantem přednášek na semináři Unie Offshore poradců, upozornil na výhodné využití holdingových společností při ochraně majetku. Tyto společnosti umožňují anonymitu vlastnictví, tj. i přes možnost dispozice s majetkem je skoro nemožné dohledat skutečného vlastníka. Pro příklad si můžeme například uvést využití akcií na doručitele nebo služebních aut. Jako sídla těchto společností jsou většinou voleny státy, jejíchž právní systém nejlépe umožňuje zachovat anonymitu vlastníků a využití různých jiných výhod (především daňových). Mezi tyto státy patří například Velká Británie, Kypr, Nizozemí či méně známé Malta a Švédsko. Mezi základní pravidla ochrany majetku přitom zařadil především oddělení soukromého a obchodního majetku, existenci likvidních prostředků, zajištění podstatného majetku a minimalizaci počtu osob, které znají strukturu ochrany vaších příjmů.

Zdroj: Akont