Příďová figura rodinného domu (1.díl)

Bojovníci třímávali ve svých pažích štíty nejrůznějších tvarů - od prostého obdélníku, lichoběžníku, kulového vrchlíku, kosočtverce (routový čili dámský štít) či dokonce jakési sférické mandle, jindy zas štíty dole zakulacené či eliptické. Nejdůvodnějším se mi ale zdá tvar trojúhelníkovitě zašpičatělého obdélníka, neboť takto představuje štít vlastně redukovaný obrys lidské figury. Širší část kryje tělo po ramena, zužující se vršek pak hlavu, aniž by ovšem nadmíru zastiňoval válečníkův výhled. Stejný tvar má i štít ve smyslu architektonickém, totiž zeď, uzavírající prostor sedlové střechy, většinou nesená obdélníkem zdiva kratší strany přízemí stavby. Nejsem etymolog ani lexikolog, takže se neodvažuji hádat, který pojem povstal ponejprv.

K čemu vlastně štít?
Tak jako štít ve smyslu součásti výstroje záhy získal i smysl heraldický a nesl symboly typické pro svého majitele, stejně nepřehlédnutelné poselství vysílá i štít domu. Ve všech etapách lidského stavebního úsilí představoval štít zcela základní výrazový, symbolický, výtvarný i funkční architektonický prvek - a je jím ostatně dodnes.
Ne všechny stavby, rodinné domy nevyjímaje, mají štít. U historické architektury rodinného sídla rozlišujeme na našem území dvě základní orientace podle toho, kterou ze svých stran se dům otáčí do veřejného prostoru, ulice, návsi či náměstí, totiž orientaci štítovou, typickou pro Čechy, a okapovou, která je vidět spíše na Moravě. Dá se ovšem obecně odvodit, že dům v okapovém natočení, který se sousedů dotýká svými štíty (charakteristické pro řadovou zástavbu), tenduje k vytváření štítů či štítků i na této delší straně, nad vstupem, v podkrovním vikýři a podobně. Jde o vědomou substituci trojúhelníkové plochy hlavního štítu, o kterou dům přišel svým zapojením do souvislé zástavby, a ovšem i o výtvarnou a dekorativní příležitost. Teprve 20. století ve svém závěru tuto zdobivou šanci programově odmítlo ve jménu estetiky architekturního minimalismu a funkcionalismu. Listujete-li dnes kvalitními architektonickými periodiky, zabývajícími se soudobým rodinným domem, na štít v jeho okapové straně narazíte jen zřídkakdy.
Pojďme si teď prohlédnout štít trochu zevrubněji. Výtvarně důležité prvky každého štítu prozkoumejme v těchto aspektech: orámování, sklon, barva, prolomení štítu otvory a rovněž ovšem také jeho dekor, tradiční i soudobý.

Ve střešní části
Orámování štítu je v principu trojí. Buď tvoří střecha nad plochou štítu určitý přesah, někdy i metr či více, nebo je štít orámován pouze střešními krajovými taškami či oplechováním bez přesahu. Třetí možností je štítová atika, totiž takový způsob provedení, při kterém štítová stěna šikmou atikovou zídkou méně nebo více přesahuje nad krytinu. Bývá většinou oplechována a tvoří výraznou obrysovou linku z bočního pohledu. Současná architektura rodinného domu preferuje spíše druhé dvě možnosti, většinou pro jejich estetickou pregnantnost. Přesah střechy nad štítem je možností tradičnější a vyvinul se ze snahy krýt co největší část štítu před deštěm. Vzhledem k limitované možnosti vytvářet přesah pouhým prodloužením laťování pod krytinu (při těžší krytině nedoporučuji více než 30 cm), bývá někdy přesah fixován i čelními krokvemi, uloženými na prodloužené pozednici a středních či vrcholové vaznici. Estetický problém tu pak představují čela vaznic, která se většinou hodně nehezky zakrývají nejrůznějšími prkénkovými obklady. Jindy se tento přesah rámuje šikmo kladenými prkny, vytvářejícími pak poměrně masivní obrubu štítu, jenž tak bývá zatížen v esteticky přílišné míře. Někdy naopak vídávám snahu o co nejtenčí provedení přesahující části střechy, zbavené přirozeně v této části tepelné izolace. Přesah tloušťky jen několika centimetrů pak celou střechu dojmově velmi odpoutá a vylehčí.
Stejného účinku je pravidelně dosahováno snížením sklonu střechy, vrcholový úhel štítu pak činí 140 či 150 stupňů. Větší sklon šikmých rovin štítu naopak výtvarnou podobu domu vybavuje dojmem těžkosti, někdy až určité topornosti a ovšem rustikálnosti, takže je v našem vnímání spojován spíše s venkovskou architekturou. Nízký sklon střechy, spojený navíc s jejím štítovým přesahem, je vhodný pouze pro úplný štít. Chceme-li jej zakončit polovalbou, měla by střecha mít sklon alespoň 37-40 stupňů, štíty o nižším sklonu polovalba výtvarně degraduje opravdu velmi krutě.
Dnešní architektura rodinného domu většinou štít barevně nedělí a ponechává jej v celistvosti jeho působení. Jakkoli jsme i dříve zahlédli barevné rozrůznění přízemí a podkroví ve výšce římsy spíše zřídka, nesmíme opominout působení dřevěného štítového obložení, většinou tmavšího než přízemí. Tíhu tmavých odstínů tu ale vyvažoval materiál: dřevo je svou fyzikální podstatou i výtvarným působením spíše lehké. Mnohem více "zatěžkaného" vjemu ovšem dosáhneme, opatříme-li štít výrazně tmavším nátěrem na omítku. Zkušený architekt z tohoto optického rezultátu může vytěžit hodně přesvědčivý, někdy až dramatický výraz stavby, reaguje-li na to tektonikou všech jejích prvků, strukturou povrchů a dalších prvků. Méně zkušenému však radím spíše jediný barevný tón, dá se tím pokazit mnohem méně.