"Automaty byly poměrně dost poruchové, jejich následné opravy pak stály hodně peněz," jmenovala jeden z důvodů jejich vyřazení ředitelka odboru osobní přepravy ČD Luďka Hnulíková.
Dalším problémem bylo údajně to, že většina automatů nebyla schopná vytisknout lístek do konkrétní stanice, ale pouze určit jejich platnost podle počtu kilometrů. Před stisknutím tlačítka tak musel cestující vyhledat přesnou vzdálenost do cíle své cesty. Namísto jízdenky z České Třebové do Olomouce tak automat vytiskl lístek s platností do 90 kilometrů. Stejný šlo ale použít například pro cestu do Hradce Králové či Náchoda.
"Nebylo možné zpětně vykázat, na jakou trať byla jízdenka skutečně použita," řekla Hnulíková. Právě za prokazatelnou ztrátu přitom dostávají ČD peníze od krajů a od státu.
Vybrané automaty vydávaly jízdenky až na vzdálenost 200 kilometrů. Protože ale nepřijímaly bankovky, bylo potřeba mít pro nákup dostatek mincí, popisuje další znak původních automatů MfD, podle které například v Itálii dokážou přístroje přijímat nejen papírové peníze, ale také platební karty.
České dráhy prodaly prostřednictvím automatů téměř procento ze všech jízdenek, píše MfD.