Filozofie interiéru (1.díl)

Nepouštějme se do velkých retrospektiv, snad pouze na objasnění bude vhodné nastínit, kde se současný český interiér (pokud se budeme bavit o tuzemské interiérové tvorbě) nachází. Stále ještě v nás přetrvává určitá zakořeněnost v době před 15 lety minulé, která místo individuality osobnosti podporovala spíše monotónnost, v níž se nenosí vybočovat z řady. Bylo a dosud je velmi těžké hledat investory, kteří jsou progresivní, odvážní a mají kladný postoj k inovativním názorům o tom, jak je možné v současné době užívat vnitřní prostory s maximální otevřeností k barvám, tvarům, materiálům a jim přiřazeným funkcím. Neznamená to ovšem, že by se nic zajímavého na poli interiérového designu za posledních pár let u nás neudálo.

Faktory určené a určující
Interiérovou tvorbu je důležité chápat v širším měřítku než se obvykle děje. Každý, kdo s vytvářením interiéru přichází do styku, by si měl uvědomit řadu souvislostí. Rozhodujícími parametry bude charakter místa a povaha uživatele, stáří stavby, její účel a funkce. Hlavními určujícími limity pro další zacházení jsou proporce a vnitřní výměry prostor, jejich osvětlení a oslunění. Světlo je totiž vlastně onou duší celého interiéru, mění jeho charakter a udává tón všem ostatním zúčastněným složkám. Málokdo si tuto skutečnost uvědomuje, důraz na hru světel a stínů se klade bohužel jen zřídka. S typem osvětlení také souvisí i celková barevnost řešeného prostoru. Už jsou dávno pryč doby, kdy téměř všem interiérům vládla bílá barva maximálně v kombinaci s okrovými tóny. Barevné tóny a jejich kombinace mohou interiér nevídaně vyzdvihnout, namícháme-li správně odstíny, jež tvoří výsledný efekt. Barvy mají velký vliv na psychiku člověka, proto je velmi důležité znát jejich základní charakteristiky a rozdělení do skupin.
Vlastní zařizování nechává takřka neomezený prostor pro invenci svého tvůrce. Pokud se však rozhodneme pro konkrétní styl, je dobré udržet ho ve všech formách. Samozřejmě za předpokladu, že naopak není výrazovým záměrem kontrast mezi jednotlivými prvky či zda není interiér podřízen dekonstruktivistickým idejím. U organického tvarování doporučuji brát na zřetel detaily především v prolínání a napojování různých celků. Také materiálová škála se rovná maximu toho, co jsme si osvojili v průběhu vývoje - od základních přírodních materiálů až po syntetiku a různé náhražky. Jsem zastáncem čistých přírodních materiálů, ale nebráním se ani rozumnému užití umělých a syntetických hmot (gumy, pryže, plasty, igelity, fólie, karbony). Jejich používání je sice zatím považováno spíše za nevhodné a nepříjemné, ale zřejmě jsme si k nim ještě nenašli takový vztah jako například ke dřevu či kameni. Možná s nimi jen neumíme správně zacházet či je dobře komponovat. Časem se to možná změní, vždyť například ocel a sklo dnes přijímáme na rozdíl od minulého století zcela samozřejmě.

Vně i uvnitř
Vyznění interiéru by mělo především fungovat jako jeden celek, v rámci něhož spolu jednotlivé prvky komunikují. Neznamená to ale, že interiér musí nutně odpovídat exteriéru nebo naopak. Pravidlo "jaký na povrchu - takový uvnitř" zde není nutné dodržet. Můžeme dokonce říci, že by nemusela platit žádná pravidla. To bychom se pak mohli dostat k zajímavým myšlenkám a posunout úvahy nad interiérem do roviny čistě teoretické. Představit si například, že se dům začíná stavět od interiéru a dál postupuje a vrství se směrem ven, k poslední "slupce", až je najednou hotový. Zatím je to jen představa a nezbývá než se nechat překvapit, co přinese budoucnost. Je možné, že to všechno bude o novém materiálu, který přinese nové možnosti a dosud netušené zacházení při vytváření čehosi, co dnes nazýváme architekturou.
Vraťme se však do reálné roviny - podstatné je, aby zvolený přístup odpovídal dané lokalitě. Může například nastat situace, kdy je do starého objektu implantován nový interiér a přitom vše skvěle funguje, jeden systém podporuje druhý. Tento typ řešení obstojí v případě, že chce autor zvýraznit kontrast starého a nového, přičemž by některý ze stylů chtěl utlačoval, upřednostňovat či dokonce znehodnotit. Zcela s jistotou můžeme tvrdit, že neexistuje lepší vyzdvižení historického objektu, než když se nachází v kontrastu právě takového nového díla.