Linka z vnitřní strany kopíruje jižní část okružního bulváru, pověstného "periferiku", který je ve špičkách černou můrou automobilistů. Právě odlehčení automobilové dopravě, a tudíž větší šetrnost k životnímu prostředí bylo hlavním motivem stavby, která byla největší ve městě od vybudování okružního bulváru v 70. letech. Návrat tramvaje do města schvalují podle průzkumů skoro dvě třetiny jeho obyvatel.
Paříž se dneškem začlenila do rostoucí řady francouzských měst, která se k tramvaji vracejí. Tento dopravní prostředek, který prožíval zlatý věk koncem 19. a v první polovině 20. století, postupně skoro všude zmizel. Jedinými výjimkami byly Lille a Saint-Etienne. Dnes už ale tramvaj znovu jezdí v šestnácti městech, včetně třeba v Bordeaux, Lyonu nebo Štrasburku, v dalších čtyřech se tramvajové trati stavějí a šest dalších měst tuto výstavbu plánuje.
Paříž chce do roku 2012 nynější linku prodloužit tak, aby vedla kolem asi dvou třetin okružního bulváru. Stoupenci projektu si od toho slibují snížení intenzity automobilové dopravy v daných oblastech o čtvrtinu.
Linka vede od mostu Garigliano k Porte d'Ivry na jižní straně srdce města. V tramvaji budou platit stejné jízdenky jako v metru a v autobusu.
První tramvaj vyjela v Paříži v roce 1855. Táhli ji koně a vedla od náměstí Svornosti přes Buloňský lesík do Sevres. V roce 1921 měla Paříž nejhustší tramvajovou síť na světě, ale už v roce 1929 bylo kvůli rozvoji automobilové dopravy přijato rozhodnutí od tramvají ustoupit.