Výsledkem špatné znalosti cizích jazyků jsou obrovské finanční ztráty, nejen pro jednotlivé firmy, ale i pro celou evropskou ekonomiku. Jen za poslední tři roky každá z firem v Evropské unii přišla kvůli problémům s jazyky v průměru o 325.000 eur (více než devět milionů korun). Některé společnosti přitom připouštějí i ztráty přesahující 20 milionů eur (zhruba půl miliardy korun) na jedné zakázce.
České firmy se však drží i v popředí další nelichotivé tabulky. Čím méně jazyků zaměstnanci znají, tím více se zužuje výběr exportních trhů pro firmu. Zhruba pětina malých a středních českých firem navíc vybírá trhy, kam chce vyvážet své zboží, podle znalostí svých zaměstnanců. Průměr Evropské unie přitom činí 13 procent, což znamená, že vývoz jednotlivých společností není tak závislý na jazykové dovednosti několika lidí. Evropským rekordmanem v této závislosti je Portugalsko.
Lékem na nedostatečné jazykové znalosti je podle Bruselu nutnost, aby soukromé společnosti přestaly spoléhat na státní vzdělávací systémy a školy, jež jejich zaměstnanci vystudovali. Podle komisaře Leonarda Orbana, který má v EU na starost mnohojazyčnost, by měly firmy častěji zaměstnávat rodilé mluvčí a platit zaměstnancům společné jazykové kurzy.
Dodatečné jazykové vzdělávání v současnosti nabízí v EU 48 procent malých a středních firem, stejný podíl podniků přitom hodlá vstoupit na další exportní trhy.
Nejrozšířenějším obchodním jazykem zůstává angličtina. Struktura jazyků se ale postupně mění. Na vzestupu jsou především španělština, ruština, arabština a hlavně mandarínština, která je nejrozšířenějším jazykem v Číně.