ČR odmítá představu Bruselu o pomalejším rozšiřování unie

Nesouhlas české diplomacie vyvolalo prohlášení člena Evropské komise pro otázky rozšíření EU Güntera Verheugena, který hodlá nejdříve schválit reformy unie a teprve poté přijetí nových členů. Otázka, na které se nemůžeme shodnout. Tak ohodnotil první náměstek ministra zahraničí a státní tajemník pro evropské záležitosti Pavel Telička výrok Güntera Verheugena, podle něhož není možné zároveň schvalovat reformy EU a přitom přijímat nové členy. Telička ale ocenil, že Verh

Jediným sporným bodem tak zůstává otázka, zda začít přijímat nové členy později, tedy až po provedení reforem unie. Ty sice nejsou rozsáhlé, ale dotýkají se velmi citlivých témat, například zavedení většinového hlasování v nejvyšších orgánech Evropské unie či omezení míst komisařů pro jednotlivé země. Všechny kandidátské země první skupiny jsou podle státního tajemníka přesvědčeny, že EU může oba procesy provádět souběžně. "Neznáme žádný přesvědčivý argument, který by to vylučoval," zdůraznil

Česká diplomacie nesouhlasí ani s Verheugenovým názorem, že o nutnosti postupného schvalování hovoří závěry prosincového summitu Evropské unie v Helsinkách. Podle něj existuje několik variant či jejich kombinací, které snadno umožní dostát jazyku závěrů Evropské rady a zároveň uskutečnit rozšíření EU v souladu s

Verheugenův výrok považuje Telička za o to překvapivější, že otázka doposud nebyla položena tak ostře. "Naopak při mých jednáních v posledních týdnech s holandskými, německými a švédskými partnery jsme se shodli, že souběžné projednávání je možné," uvedl náměstek. Diplomaté považují za klad to, že Verheugen nezpochybnil datum vstupu do EU v roce 2003. "Pokud se neobjeví snahy uměle prodlužovat rozdělení Evropy, vstup prvních kandidátských zemí v souladu s cílovými daty je ambiciózní, ale realistický," zdůraznil Telička.

Otevřenou otázkou zůstává délka doby, o kterou by se přijetí nových členů oddálilo. Podle státního tajemníka je kvalifikovaný odhad velmi těžký, ale jednalo by se zřejmě o období několika let. Z optimistického úhlu pohledu by i při následném schvalování obou procesů mohli první u

On sám také uznává, že provedení reforem je podmínkou přijetí nových členů. Délku ratifikace výsledků reformy podle něj nelze v žádném případě srovnávat s délkou ratifikace Maastrichtské či Amsterodamské smlouvy. "I s přihlédnutím k nezadatelnému právu národních parlamentů důkladně se seznámit s výsledky institucionální reformy může být její ratifikace otázkou pouze několika měsíců," uvedl tajemník s odvoláním na do

Zdroj: HN z 10. 2. 2000