Firmy většinou nemají plány pro případ katastrof

Autoři studie se rozhodli zmapovat postoje a zkušenosti manažerů zodpovědných za strategické rozhodování při řízení rizik a zjistit, jaké nečekané ničivé události považují manažeři pro své firmy za nejvážnější hrozbu a jak jsou podniky připraveny čelit jejich možným důsledkům. Do výzkumu se zapojilo 225 vrcholových řídících pracovníků z celého světa z různých oborů podnikání.

Firmy si podle studie uvědomují, že nemohou přehlížet potenciální rizika, která hrozí jejich podnikům a podnikání. Zároveň ale přiznávají, že se jim nemohou dostatečně věnovat. "Náklady vynaložené na řízení takových rizik firmám připadají jako utopené a nevidí v nich okamžitý zisk," uvedla partnerka společnosti KPMG ČR Eva Racková.

Nejobávanější a nejrozšířenější krizí je výpadek elektrického proudu. Do svých procesů řízení rizik tuto možnost zahrnulo 69 procent respondentů. Následuje riziko teroristického útoku, o kterém uvažuje 60 procent manažerů, a rozšíření ptačí chřipky nebo dopady extrémních výkyvů počasí na další činnost podniku (55, respektive 54 procent).

Vnímání hrozeb se liší v závislosti na regionech. V USA například s teroristickým útokem počítá 71 procent tamních dotázaných manažerů, v Asii 62 procent a v Evropě jen 50 procent.

Významnou pobídkou pro vytváření krizových plánů bývají požadavky státních a regulačních úřadů (45 procent dotázaných) a pojišťoven (32 procent). Častěji se pod tlakem těchto institucí ocitají velké korporace, protože jsou zpravidla "více na očích".

Při uzavírání pojistných smluv používají pojišťovny propracované modely průběhu a důsledků krizových událostí, pomocí kterých mohou předvídat ztráty vyplývající z krizových jevů, jakými jsou extrémní počasí, pandemie nebo teroristické útoky. Na rostoucí zájem o risk management reagují novými produkty, mezi které patří například tzv. katastrofické obligace, které převádějí riziko výskytu nějaké pohromy na majitele dluhopisu.

Silné korporace mají stále větší zájem o jednorázové studie, jež jim pomáhají lépe vyhodnotit rizika, která hrozí jejich společnosti, tvrdí Racková. Zároveň jsou podle ní pojišťovny ochotné jednat o sazbě pojistného, když zjistí, že podnik má funkční krizový plán.

Největší potíže s vytvářením krizových plánů mají malé a střední firmy. Z výzkumu vyplývá, že nemají dostatek času ani zdrojů na jejich důkladnou přípravu. Pouhých 28 procent manažerů z firem s obratem pod 500 milionů dolarů (10,6 miliardy korun) potvrdilo, že využívají specialisty na risk management. Naopak velké firmy s tržbami nad pět miliard USD vyhledávají služby odborníků v 71 procent případů.

Vysoce sofistikované nástroje pro plánování řešení případných katastrof jsou pro menší společnosti příliš nákladné. Ovšem existují účinné modely, které jsou dostupné i pro malé podnikatele, upozornila Racková. Je to prý například metoda krizového scénáře, tedy způsob, který byl původně využíván pro vojenské účely. Podstatou je promyšlení dopadu nejzávažnějších změn včetně katastrof na chod podniku. Tuto možnost využívá 57 procent společností. Další dostupnou metodou jsou simulace, kterých využívá 31 procent dotázaných firem, z toho 17 procent malých společností.

"Není možné, aby společnosti myslely na veškeré potenciální hrozby. Firmy však nemohou risk management přehlížet a spokojit se s tvrzením, že takové události jsou buď nepředvídatelné nebo vzdálené," uzavřela Racková.