Hampl: Zavedení eura ceny nezvýší

Dobrý den, do bankovní rady České národní banky jste byl jmenován poměrně nedávno. Jaký byl Váš první krok, který jste v nové funkci učinil?
Poslal jsem uvítací mail všem zaměstnancům centrální banky a pak šel osobně potřást rukou zhruba třem stovkám z nich, na jejichž práci přímo dohlížím.

Ze sedmice členů bankovní rady jste nejmladší. Cítíte to jako určitou výhodu nebo naopak handicap?
Ani jedno, ani druhé. Už dávno jsem se naučil, že věk, ať už jakýkoliv, neříká o člověku téměř nic.

Co je náplní Vaší práce? Můžete ve stručnosti popsat, jak probíhá běžný pracovní den člena bankovní rady?
Hodně mailů, hodně materiálů a textů k prostudování, telefony, schůzky, návštěvy domácí i zahraniční. Nic překvapivého. Fajn je, že občas mohu i studium odborného ekonomického paperu zařadit přímo do denního programu a nemusím si jej nechat až na chvíle, kdy jde spát dcerka.

Jak byste zhodnotil své předchozí působení v České konsolidační agentuře? Není žádným tajemstvím, že zde byly určité problémy …
Šel jsem do ČKA s tím, že je nutné tuto parafiskální instituci za každou cenu zlikvidovat. To se koncem letošního roku stane. Své působení neumím hájit jinak než srdcem. Poprvé v dějinách dosáhla agentura zisku v době, kdy jsem měl na starosti její finance, zvýšila zásadně výtěžnost, zvýšila inkaso a to při současném poklesu zaměstnanců. Navíc se jí podařilo při prodeji bloků přilákat do tvrdých soutěží světovou extraligu. Na to, že zprivatizovala majetek za více než 100 miliard korun během dvou let docela úspěch. Bohužel ČKA byla vždy institucí s problematickou reputací, ale pouze proto, že se v ní zkoncentrovaly nejhorší bankovní aktiva celé transformace. ČKA nebyla jejich původcem, pouze řešitelem. A kdo se hrabe ve fekáliích, vždy trochu načichne, byť má nejlepší úmysly. To se nemohlo vyhnout ani mě. A beru to, jít do ČKA bylo mé svobodné rozhodnutí a nakonec i velká škola.

Pojďme raději k ekonomickým tématům. Úrokové sazby jsou u nás na nejnižší úrovni z celé Evropské unie a podle většiny ekonomů by měly mířit výš. Jaké jsou dlouhodobé plány ČNB? Vyrovnáme se v příštích několika (dvou, třech) letech eurosazbám?
Nemám důvod měnit svůj komentář z ledna. Nad časováním případného zvýšení sazeb stále visí otazník. Proinflační i protiinflační rizika jsou poměrně vyvážená a okamžik případného zvýšení sazeb je jistě dál, než se mohlo zdát v posledních měsících loňského roku. Mimochodem nižší sazby u nás doma než v eurozóně a zároveň nejnižší v Evropské unii znamenají, že česká měnová politika nepotřebuje kupovat důvěryhodnost zvenčí. Je fajn občas tento bonus domácí měnové politiky připomenout.

S výší sazeb souvisí i zadlužování českých domácností. To v posledních letech několikanásobně vzrostlo i díky nízkým sazbám úvěrových produktů, které se stávají pro obyvatelstvo přijatelnější. Je podle Vás míra zadlužení resp. tempo jejího růstu zdravé nebo je se čeho v budoucnu obávat?
Vůbec si nemyslím, že existuje nějaké objektivní, univerzální, všeobecně platné číselné kritérium „optimální“ zadluženosti domácností na celostátní úrovni. Zadlužení je individuální rozhodnutí jednotlivce či rodiny, za které každý nese svou odpovědnost. Nemělo by to být tak, že při dosažení nějaké magické agregátní hranice by měla centrální autorita začít tato individuální rozhodnutí moderovat nebo usměrňovat. Centrální banku tento faktor zajímá hlavně do té míry, do jaké může ovlivnit budoucí inflaci a v tomto ohledu zatím rizika nevidím.

Jste ekonom, který může svými rozhodnutími ovlivnit vývoj naší ekonomiky. Kde vidíte největší hrozby a naopak příležitosti pro českou republiku v rámci EU i celého světa?
Budu zcela obecný: největší příležitostí ČR v rámci EU i světa je maximální rozšíření prostoru pro svobodný pohyb všeho: zboží, lidí, kapitálu, služeb, myšlenek. Osobně bych toužil po tom, aby se k tomuto platonskému ideálu Evropská unie opět více přiblížila. Opakem a tedy rizikem, je ospalost, pomalost, neflexibilita či spoléhání na pofiderní jistoty. Vše, co říkám, platí samozřejmě ještě více pro konvergující, dohánějící ekonomiku, jakou je Česká republika, než pro ekonomiku dospělou.

Česká národní banka se v dubnu loňského roku stala vykonavatelem dohledu nad celým finančním trhem. Splnil tento krok svůj účel?
Nejsem v ČNB tak dlouho, abych posoudil naprostý detail, ale obecně má sloučení dohledů pod jednu střechu spoustu výhod: jednodušší komunikace, postupné sjednocování přístupu k sektorům, eliminace duplicit, snazší řízení apod. Tyto výhody už dohled sloučený pod hlavičkou ČNB poznává v praxi. Ale ještě nejsme na konci, integrace postupů, přístupů a „vytěžení“ synergií bude dále pokračovat.

Česká republika se pomalu, ale jistě připravuje na vstup do měnové unie. Jak se změní pozice, pravomoci a odpovědnost ČNB po vstupu do eurozóny?
Překvapivě ne tak dramaticky, jak jsem si sám myslel. Spousta činností centrální bance zůstane: role superregulátora, funkce v oblasti statistiky, ale i v oblasti peněžního oběhu, byť ten bude zajišťovat cirkulaci jiné měny. Je však jasné, že se ztrátou autonomní měnové politiky bude tato nyní klíčová činnost centrální banky bude utlumována. Ale i guvernér ČNB, který bude v rámci ECB o měnové politice hlasovat, bude potřebovat jakousi analytickou podporu.

Původně se plánovalo, že přijmeme euro v roce 2010, ovšem scénářů pro přijetí je více. Kdy je podle Vás reálné, resp. vhodné euro přijmout?
Zcela upřímně, otázka kdy euro přijmout, není podle mě pro českou ekonomiku vůbec otázkou života a smrti. Otázkou života a smrti je, jestli česká ekonomika bude v budoucnu pružná, bude mít flexibilní trh práce, mobilní pracovní sílu, řiditelné veřejné finance, dospělé finanční a nepřeregulované jiné trhy. Parametry popsané výše potřebuje naše ekonomika pro futuro bez ohledu na to, jakou měnou se v ní bude platit, ovšem vedlejším efektem těchto parametrů je mimo jiné též minimalizace případných nákladů vstupu do eurozóny a tedy ztráty autonomní měnové politiky. Takže nejprve bych se bavil o těchto parametrech a pak teprve o časování ztráty vlastní měny. Opačný postup mi nepřipadá logický.

Očekáváte nějaké problémy v souvislosti s přijetím?
Jak jsem řekl před chvílí, pouze „odfláknutá“ příprava na euro znamená problémy, které se projeví po přijetí. To je vidět na příkladu některých stávajících členů eurozony, jako je Itálie, Řecko nebo Portugalsko. Pokud země vstupuje teprve poté, kdy má splněny domácí úkoly, měla by konzumovat spíše výhody než náklady společné měny.

Maastrichtská kriteria, tedy podmínky pro přijetí eura byla vytvořena v době, kdy do eurozóny vstupovaly první země. Jsou podle Vás tato kritéria vyhovující i v současnosti nebo by se měly poupravit?
Naprosto souhlasím s názorem guvernéra ČNB Tůmy, že maastrichtská kritéria se do značné míry přežila a ekonomická logika mnohých z nich je sporná. Byla to kritéria spíše pro vznik eurozóny, než pro její rozšiřování. Konkrétně například kritérium inflační, či kritérium kurzové se mohou pro konvergující země jevit někdy až absurdně. Navíc společná měna je otázka reálné sladěnosti přistupujících a přistupovaných, zatímco maastricht řeší do značné míry spíše sladěnost nominální.

Někteří lidé se obávají, že přijetí jednotné evropské měny znehodnotí soukromé úspory. Jsou jejich obavy oprávněné?
Ne, to opravdu není to, oč běží. Pokud má někdo pocit, že zavedení eura znehodnotí úspory, tedy zvýší ceny, tak se mýlí. Ceny jsou určovány kupní silou a konkurencí a ty se zavedením eura jednorázově nezmění. Jakkoli z předchozích odpovědí vidíte, že nejsem žádný prvoplánový, nekritický a prostoduchý euronadšenec, tak tato obava je podle mě opravdu lichá.

Poslední, odlehčená otázka: Co děla Mojmír Hampl, když se za ním zavřou dveře kanceláře? Přestane být členem bankovní rady nebo je to celodenní poslání? Jaké jsou vaše záliby?
Vždycky pro mě bylo trochu obtížné odlišit to, co člověk čte, studuje a o čem přemýšlí v kanceláři od toho, co čte, studuje a o čem přemýšlí mimo kancelář. Hranice mezi prací a neprací mi připadá dost jemná, neostrá. Ale pokud jde o to, co dělám nad rámec uvedeného, tak určitě: tenis, lyžování, čtení naprosto všeho možného a občas i uvolněná diskuse nad pivem s kamarády, to vše bývá skvělý relax.

Děkuji za rozhovor
Lukáš Buřík, Finance.cz

Mojmír Hampl vystudoval Fakultu národohospodářskou na VŠE v Praze. Studoval na University of Surrey, Guildford ve Velké Británii, kde obdržel titul MSc. Kromě toho navštěvoval řadu dalších kurzů a školení v oblasti hospodářské politiky a ekonomické teorie. Od roku 1998 působil v České národní bance, v roce 2002 se působil v České spořitelně na pozici ekonoma a koordinátora ekonomických analýz. V posledních letech byl členem představenstva a vrchním ředitelem České konsolidační agentury. Působí jako člen představenstva České společnosti ekonomické, jako člen Akademické rady Vysoké školy Škoda Auto, Mladá Boleslav a vyučuje na VŠE v Praze. Publikoval řadu odborných článků a studií. Od 1. prosince 2006 byl jmenován členem bankovní rady ČNB.