Nad novým stavebním zákonem - 1. část

Kdo však doufal, že nový zákon pro něho v povolování jeho stavby něco zjednoduší a usnadní, bude asi zklamán. Zjednodušení je tu totiž víceméně jen proklamováno a bude-li mít opravdu nějaký praktický význam, bude to spíše pro úředníky stavebních úřadů než pro stavebníky a projektanty, jak si dále ukážeme. Rád bych se mýlil, ale těšit se na nějaké usnadnění agendy a redukci úřednických míst z toho vyplývajících dnes už může asi jen Vašek z Prodané nevěsty.

Smutnou komikou zavání už fakt, že zákon č. 50/1976 Sb. měl 143 paragrafů a ve své poslední platné verzi jich bylo navíc 17 vypuštěno či zrušeno, zůstalo tedy celkem 126. Nový zákon č. 183/2006 Sb., premiérem Paroubkem tak vítězoslavně ohlašovaný, jich obsahuje celkem 198. Většina z nich začala přitom platit 1.1.2007, ale některé už nabyly účinnosti 1.7.2006 a další zase až 1.1.2012. Jak pěkné a přehledné…

O generaci současné a budoucí
Ale abych jen nekritizoval. Kdo si přeje komplikovanější povolovací řízení a vytrvá, dokud na jeho pozemek nebude zpracováno a schváleno značné množství vzájemně se podmiňujících dokumentů, jako je politika územního rozvoje, zásady územního rozvoje, územní plán či alespoň „úředně“ stanovené zastavěné území a regulační plán, než vůbec bude moci podat svou žádost o stavební povolení či svůj dům ohlásit, ten se opravdu radovat může: vždyť bude mít jistotu, že svou stavbou splňuje všechny myslitelné úřední požadavky. Že jeho záměr stavět byl demokraticky vážen všemi povolanými úředníky, samozvanými aktivisty i kolektivní moudrostí veřejnosti. Že jeho touha bydlet byla shledána společensky akceptovatelnou a že odpovídá „vyváženému vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území“ (§ 18, odst. 1). Zní to skoro jako Prohlášení nezávislosti nebo Přísaha vlajce, od technické normy by neznalý člověk takový étos snad ani nečekal. Oblíbená floskule levicových vizionářů, totiž trvale udržitelný rozvoj, se v novém zákoně smrskává jen na udržitelný rozvoj, stejně jako se Gottwaldovo Se Sovětským svazem na věčné časy! poněkud přežilo už po pár desítkách let. Definice udržitelného rozvoje je ale stejně voluntaristická a vágní jako předtím: takový rozvoj uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích. Plýtvat přírodními zdroji se nemá, ostatně žádný kapitalista to na rozdíl od státu nikdy nedělal, alespoň ne delší dobu. A hlídá-li tohle stát, je to jako kdyby oddělení kapesních krádeží na pražském policejním ředitelství vedl pan JUDr. Trenck s detektivy Mgr. Jánošíkem a Bc. Babinským. Kdo také umí stanovit, co je to například dnešní generace? Suma žijících lidských jedinců? Ta ale bude už zítra jiná, za měsíc, rok či desetiletí už změněná „k nepoznání“… A kdo umí určit, kolik mědi, kebračového extraktu, uhlí nebo žuly můžeme vytěžit, aby na nás v roce 2800 nebo třeba 12007 nebyli naštvaní? Zdá se vám také absurdní, že podle této logiky by právo těžit železnou rudu měli mít spíše jedinci dosud nenarození, kteří by o něj ale přišli, jedva by se na tomhle světě poprvé nadechli – přestali by totiž být příslušníky generace budoucí a staly se příslušníky generace současné?

Království rozumu? Nikoli!
Ale abych nebyl nespravedlivý – pojďme se na zákon podívat podrobněji a zvážit, jaká ulehčení opravdu přináší, najdeme-li nějaká. Vynechejme pro potřeby našeho článku první dvě části (úvodní ustanovení a výkon veřejné správy) a dotkněme se až části třetí, územního plánování. To je v nové úpravě popisováno mnohem rozsáhleji než v zákoně č. 50/1976 Sb., a také ovšem komplikovanější bude. Kdo by se domníval, že plánování území snad bude výsostným projevem samosprávným, plynoucím ze správy svěřeného území konkrétní obce, velmi by se mýlil. I nadále tak bude například platit, že obce na svém území si nemohou svobodně stanovit, jak velké plochy je možné věnovat pro individuální výstavbu rodinných domů, aniž by s nimi státní správa (v tomto případě odbor životního prostředí) nelicitovala a nedožadovala se jejich zásadní redukce. Řečeno srozumitelněji: starosta s radou obce se například domnívají, že pro příští návrhové období územního plánu se v jejich vesnici postaví padesát rodinných domků. Protože chtějí, aby do obce přišli noví obyvatelé, hodlají rozparcelovat notný kus obecní louky a připojit k tomu pole starého Hamršmída a mladé Šmídhamrové. V nedalekém Nosorožcově Týnci se staví malajská fabrika na modlitební koberečky s potřebou pěti set pracovních míst – toho se snaží v obci využít a přilákat sem novou krev. Úředníci ale na základě svých analýz vývoje minulého, koncepcí rozvoje budoucího a prognóz mimoterestrické expanze povolí plochy pro deset domů, argumentujíce potřebou šetřit zemědělskou půdou. Ve skutečnosti by se na těch polích sklízely brambory a na loukách kosila tráva do zahájení výstavby domků tak jako tak – nikdo by o žádnou zemědělskou produkci nepřišel. Kdyby k výstavbě nedošlo, rolničilo by se tu vesele dál. Tak by to fungovalo v Království rozumu: u nás ale bude starosta nucen dělat novelu územního plánu třeba hned po roce – a úředníci tak mají zajištěnu svou existenci i do budoucna. Nikdo je za nic „popotahovat“ nebude: za rozvoj obce je přece odpovědná samospráva.

Úhrnem lze říci, že v územním řízení novým stavebním zákonem prosvítá určitá snaha o zjednodušení tohoto procesu, ale i v případech tak zvaného zjednodušeného územního řízení nebo územního souhlasu sem zákonodárce nastrkal tolik všemožných ale (§ 95), že se to hned tak někomu nepodaří. Papírů, které musíte doložit, je ostatně víc než dnes při „obyčejném“ územním řízení.