PRAHA, 4.července (Reuters) - Následující text je záznamem
jednání bankovní rady České národní banky (ČNB) z
26.června.
"Přítomni: guvernér Zdeněk Tůma, viceguvernér Mojmír Hampl,
viceguvernér Miroslav Singer, vrchní ředitel Robert Holman,
vrchní ředitel Pavel Řežábek, vrchní ředitel Vladimír Tomšík,
vrchní ředitelka Eva Zamrazilová.
Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací čtvrté
situační zprávy vyhodnocující nově dostupné informace a rizika
spojená s naplňováním květnové prognózy. V souhrnu byla rizika
hodnocena jako proinflační, když většina informací dostupných v
době zpracování situační zprávy mířila v tomto směru. Zároveň
však bylo řečeno, že setrvání kurzu na současných silných
hodnotách by tato proinflační rizika mohlo vykompenzovat.
Prostřednictvím očekávaného vývoje jednoročních sazeb Euribor
působí proinflačním směrem zejména vývoj v eurozóně. Stejným
směrem pak působí také zvýšení cen ropy a z domácích faktorů
rychlejší než prognózovaný růst mezd. Protiinflační rizika jsou
koncentrována ve vývoji kurzu a pomalejším než očekávaným růstem
domácí ekonomiky. Navíc panuje značná nejistota, zda aktuální
výrazné posílení je jevem dočasným, nebo trvalým.
Po prezentaci situační zprávy bankovní rada přistoupila k
diskuzi rizik. Současná situace byla z hlediska
měnověpolitického rozhodování hodnocena jako obtížná a bankovní
rada se shodovala v názoru, že inflační rizika jsou i nadále
vyrovnaná až mírně proinflační.
Diskuze bankovní rady byla zahájena popisem dvou mezních,
avšak představitelných scénářů budoucího vývoje. V prvním
scénáři centrální banka nezmění nastavení úrokových sazeb a
současně se naplní proinflační rizika, dojde ke korekci kurzu,
tlaku na růst mezd a zvýšení inflačních očekávání. Následkem
mohou být problémy s plněním inflačního cíle na horizontu měnové
politiky. Ve druhém scénáři centrální banka zvýší úrokové sazby,
ale proinflační rizika se nenaplní a kurz zůstane na silné
úrovni nebo dále posílí. Tato situace by pak prostřednictvím
kurzového kanálu transmisního mechanizmu mohla na horizontu
měnové politiky vést k podstřelení inflačního cíle a
neadekvátnímu snížení ekonomického růstu.
V rámci navazující diskuze bylo nicméně ve vztahu k oběma
scénářům uvedeno, že nejpravděpodobnější vývoj bude někde mezi
nimi. Zazněly odlišné názory, zda budoucí vývoj může směřovat
spíše protiinflačním, nebo proinflačním směrem. Za proinflační
riziko byla označena obecně vyšší inflace ve světové ekonomice a
rostoucí ceny komodit. Zpřísnění v podobě zvyšování sazeb je
nutné pouze v případě, kdy dojde ke zvýšení domácích inflačních
očekávání. Zazněl však také názor, že otázka proinflačního
působení vnějšího prostředí není hlavním tématem současného
měnověpolitického rozhodování.
V následné debatě o inflačních očekáváních bylo zmíněno, že
období vysoké inflace a čekání na projev posílení kurzu může
vést k jejich rozkolísání. Bylo také řečeno, že stabilita
inflačních očekávání by mohla být narušena očekávaným zvýšení
inflace v nejbližších měsících z titulu dodatečných
jednorázových efektů vyvolaných dopadem zvýšení spotřební daně
na tabákové výrobky a cen zemního plynu. Na druhou stranu
zaznělo, že inflační očekávání nejsou ekonomickými subjekty
odvozována pouze z vývoje inflace a jsou přímo ovlivněna také
kurzem. Hypotéza o rostoucích inflačních očekáváních byla
podpořena zmínkou o tvaru finančním trhem očekávané trajektorie
úrokových sazeb, který se výrazně odlišuje od implikované
trajektorie úrokových sazeb květnové prognózy. Tento argument
však byl zpochybněn poukazem na silný vliv aktuálních údajů na
tržní očekávání. V této souvislosti bylo také zmíněno, že
vzhledem k současnému vývoji kurzu může implikovaná trajektorie
úrokových sazeb srpnové prognózy ve srovnání s květnovou ležet
ještě níže.
V rámci diskuze proinflačních rizik dále zaznělo, že
pozorovaný vývoj mezd může být pouze zdánlivým proinflačním
faktorem, neboť po očištění o jednorázové vlivy mzdy v prvním
čtvrtletí letošního roku nerostly rychleji, než bylo očekáváno
květnovou prognózou. Bylo řečeno, že charakter mzdového vývoje
bude upřesněn údaji za druhé čtvrtletí. Za stejně problematické
bylo označeno proinflační posouzení vlivu očekávaných
zahraničních úrokových sazeb. Kanál úrokového diferenciálu
stojící v pozadí tohoto vlivu totiž ve srovnání s aktuálním
pozorováním předpokládá přesně opačný vývoj kurzu. Zazněl také
názor, že i když by aktuální vývoj korigované inflace bez
pohonných hmot mohl být důvodem určitého znepokojení, dostavuje
se za vrcholem hospodářského cyklu, který podle revidovaných
údajů o růstu HDP nastal již v prvním čtvrtletí minulého roku.
Současný vysoký meziroční růst proto lze přičíst skokovému
zvýšení inflace v lednu letošního roku a v mezičtvrtletním
vyjádření již korigovaná inflace bez pohonných hmot klesá.
Bankovní rada se shodovala v názoru, že výrazným
protiinflačním faktorem je současný vývoj kurzu. Bylo uvedeno,
že kurz dosáhl nejvyššího nominálního meziročního posílení v
historii a několikrát bylo opakováno, že tato situace nemůže
zůstat bez dopadů na inflaci a ekonomický růst. V této
souvislosti byla obšírně diskutována zkušenost z obdobné vlny
posilování kurzu v letech 2001 a 2002 a následné reakce
ekonomiky. Bylo argumentováno, že dnešní situace není
kvalitativně odlišná od období let 2001 a 2002. Na druhou stranu
zazněl také názor o více proinflačně působícím zahraničním
prostředí.
Panovala shoda v názoru, že dopady posílení kurzu do vývoje
cen a reálné ekonomické aktivity se projeví zejména koncem
letošního roku a počátkem roku příštího. Současně zaznělo, že v
této době by se navíc již měly také začít projevovat efekty
minulých zvýšení úrokových sazeb. Bylo zmíněno, že indicie o
poklesu reálné ekonomické aktivity v podobě snížení
mezičtvrtletního růstu HDP, výrazného poklesu dynamiky
investiční aktivity, snížení počtu volných pracovních míst a
zpomalení růstu peněžní zásoby již pozorujeme.
Jako další protiinflační faktor byl zmíněn očekávaný vývoj
reálné ekonomické aktivity v zahraničí, kde aktuálně dochází k
přehodnocování názoru na budoucí ekonomický růst v Německu a
celé EU 15.
Po projednání situační zprávy rozhodla bankovní rada ČNB
většinou hlasů ponechat limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní
repo operace nezměněnou na stávající úrovni 3,75 procenta. Pro
toto rozhodnutí hlasovalo šest členů bankovní rady: guvernér
Tůma, viceguvernér Singer, vrchní ředitel Holman, vrchní ředitel
Řežábek, vrchní ředitel Tomšík a vrchní ředitelka Zamrazilová.
Viceguvernér Hampl hlasoval pro zvýšení sazeb o 0,25 procentního
bodu."
